Státní rozpočtový Otesánek nám vesele kyne do dříve nemyslitelných rozměrů. Na co ještě příkladně v roce 1995 stačilo 411 miliard, dnes nestačí ani téměř čtyřnásobek. Vzhledem k tomu jak nás figurky střídající se na vládním orloji přesvědčují o tom, že jejich primární snahou je kvalitní a úsporné hospodaření, je výsledek jejich činnosti více než žalostný.
Nabízí se otázka: Kam se poděje oněch více jak tisíc miliard ročně oproti zmiňovanému roku 1995 ve výdajích státu? Kde jsou ty čtyřnásobně lepší erární služby, krásné nové silnice či luxusní nemocnice? Spolykala je snad Českou národní bankou vzývaná “zdravá” inflace, což by znamenalo, že jsme všeobecně čtyřikráte chudší než před dvaceti lety, nebo se bez rozmyslu rozházely socialistickým systémem vládnutí partají všech barev politického spektra?
Je to samozřejmě kombinace obojího. Zásadním problémem je však fakt, že státní rozpočet se stal hlavním zdrojem příjmů všelijakých neumětelů, blouznivých řečníků, alkoholiků moci, vychytralých parazitů a profesionálních partajníků, kteři by sami na volném poli konkurenčního prostředí trhu nikdy nemohli uspět. Tak si svoje handicapy řeší napojením na politicko-mocenské struktury s pravidelným sosáním z erárního prsu.
Tato novodobá sorta občanů “vyšší mocenské nomenklaturní kategorie” pak samozřejmě nemá ani minimální zájem na ubírání peněz z převelikého státního koláče a na jakémkoliv šetření na výdajové stránce rozpočtu. Za co by se pak nakupovaly rámečky na fotografie v ceně 14 000,- Kč za kus, vyplácely odměny úředníkům či poradcům dřoucím jako koně, pořizovaly webové stránky za několik miliónů, budovaly nejdražší dálnice v EU či financovaly volební kampaně politicko-lobbystické Cosa nostry?
Všeobecně je tedy praktikována “sociální” neobolševická politika “trvalého růstu k budoucí prosperitě”. V překladu to znamená, že se stále brutálnějším způsobem okrádá produktivní obyvatelstvo, které má ještě zbytkovou sílu a vůli vytvářet nějaké reálné hodnoty a plní svojí prací stále bezednější erární měšec. Modlou vyznavačů současné linie marxistické ekonomie je totiž takzvaný růst HDP, kterého jakoby dosahují tím, že bezmyšlenkovitě rozházejí stovky miliard státních peněz na nesmyslné a většinou navíc zbytečné projekty, zúřadované stovkami přeplácených a zkorumpovaných trafikantů.
Tímto způsobem pracovaly všechny vlády, které od dob “Opoziční smlouvy” zjistily jak je dobré mít krytá záda a o lup se “spravedlivě” podělit. Je úplně jedno jaké deklarovaly zásadní body svých programových prohlášení, konečný výsledek byl vždy stejný. Usadit své věrné na teplá křesla, ze kterých mohou pohodlně ovlivňovat odklánění napěchovaných krabic od vína žádoucím směrem. “Hlupákům” dole se pak namluvilo něco málo o střetu idejí ve sporu o 1% DPH, o přidání důchodcům o 20 až 100 Kč měsíčně či o třicet korun poplatku u lékaře. Mediální propaganda se pak jen stará o to, aby pomocí uměle vytvářených zástupných problémů průměrný občan neprohlédl celkovou výši zdanění a míru svého zotročení.
Pokud si někdo naivně myslel, že tato nová Sobotkova vláda bude snad dělat něco jiného, musel být jen po prvních prohlášeních hlavních figur dokonale vyveden z omylu. Pokud je tedy schopen to pochopit. Bude se budovat, sociálně rovnat, makat, ale hlavně lépe vybírat. Daně tedy. Tento rok se možná jejich už tak likvidační sazby nenavýší, ale příští rok? Státní penězovod je přeci třeba zase více naplnit, aby bylo na další sociálně inženýrské hokusy pokusy o nastartování ekonomiky, na budování Potěmkinovských eurovesnic či na dotace vyvoleným soudruhům byznysmenům.
Možná by si ti kamarádi z parlamentní a vládní čtvrti měli konečně uvědomit, že lidí, kteří produkují reálné hodnoty touto pseudoekonomickou politikou rapidně ubývá a poměr roste někam k 1 nezávislému ku 3 až 4 závislým na státním příjmu v různé formě. Kdy je to konečně začne zajímat? Teprve až nebude na jejich prebendy?
Abychom pochopili jaké hlupáky se z nás pánové nahoře snaží udělat, stačí si porovnat prohlášení členů Sobotkovy vlády k hlavním vytyčeným úkolům jejich budoucí práce se známým citátem hodnotícím socialistické řízení ekonomiky, které si zde dovolím malinko parafrázovat:
Daně a jejich přerozdělování, kterým prý se má zajistit prosperita či sociální smír, mají v podání dnešních eurosocialistů stejnou účinnost jako kdybychom si dávali transfúzi vlastní krví a polovinu jí při tom rozlili na zem. Veškeré úkony tohoto procesu slouží jen těm, kteří si to zákonem umožnili z té podlahy slízat. Všichni ostatní musí jednou zákonitě vykrvácet. I ti co si myslí, že jim premiér Sobotka a jeho parta budou dávat celý život pár kapek odpadu z panského stolu na uklidněnou.
Je samozřejmé, že nějaké daně v rozumné výši platit musíme, abychom za ně získali nezbytné služby, pro které byl kdysi demokratický stát stvořen. Nicméně “závody” o navýšení cifer státního rozpočtu, kdy se výdaje za pár let zvednou ze 411 miliard na téměř 1 600 miliard, jsou naprosto evidentní cestou do rudých pekel. Notabene, pokud jsou navíc “podporovány” nikdy nesplatitelným zadlužením a mírou zdanění, která likviduje reálné plátce.
Dostali jsme se do předpokoje komunistického bankrotu roku 1989, kdy obdobný systém státního přerozdělování nedokázal již dále svoje obyvatele uživit. Důsledkem umělé zaměstnanosti, kdy se chodilo jen do práce, ale nic opravdu hodnotného se nevytvářelo, byl totální hospodářský kolaps, jinými slovy – zdroje došly! Proto se bolševik naoko nechal tak lehce odstavit od válu, ač v přítmí pod svícnem vesele hospodařil dál. Dále po svém.
Nechal pár odvážných něco vytvořit, nechal společnost malinko nadechnout. Jenže podstata systému se nezměnila, kruh se opět uzavírá. Odvážní jsou nazýváni parazity a sociálkomunistické hospodaření, založené na okrádání a klientelismu hraje prim. Proto i vládní parta celkem rychle zplodila koaliční dohodu plnou nic neříkajících frází, bezbřehého rozhazování cizích peněz a výhrůžek daňovým poplatníkům, ale hlavní spory vede o obsazování erárních postů. Navíc o tyto posty, s celým týmem poradců “odborníků”, ani neumí bez chyb písemně požádat. Bůh s námi!
Karel Kříž vyšlo na: