Stát a jeho drzá nenasytnost je hlavní příčinou mnoha “daňových” problémů, nad kterými často veřejnost s opovržením kroutí hlavou a které jsou předkládány jako selhání jednotlivců či organizovaných kriminálních skupin. Zapomíná však na základní kámen celého problému, kterým je právě stát.
Česká televize aktuálně medializuje problém, kdy distributoři PHM míchají polský olej do motorové nafty. Na rozdíl od pobouřených reportáží a některých mediálně manipulovaných spotřebitelů se však nedomnívám, že se jedná o něco překvapivého. Stát se totiž snaží zabránit problému, který sám způsobuje. Tedy tomu, co je přirozené, neboť daňové úniky existují od doby, od které existují daně samotné. A ani do budoucna tomu při vší snaze nebude jinak.
Stát nejprve nastaví nemorálně vysoké daně. Ekonomickým subjektům se tak vyplácí riskovat postih a například pančovat alkohol nebo pohonné hmoty (ne náhodou se toto zpravidla neděje u zdanění, které je nastaveno rozumně). Na to pak stát, zejména kvůli nízkému daňovému výnosu, reaguje dalším zvyšováním daní či jinou represí v nesmyslném přesvědčení, že to tentokrát již zabere. A tak stále dokola.
Je to však jako hasit požár větrákem. Například u pohonných hmot nebyl stát již dávno schopen zabránit daňovým únikům. Kvůli aféře s LTO nařídil povinné barvení produktů. Mimo jiné kvůli neustále rostoucím sazbám spotřební daně to pochopitelně nezafungovalo. Nově nařídil distributorům skládat obrovské kauce, bez ohledu na to, že jsou pro mnohé likvidační. Opět ve slepé víře, že něčemu zabrání. A bez ohledu na to, že náklady tohoto opatření v důsledku ponesou koneční spotřebitelé. Opět mnozí podnikavci našli cestu kolem a nyní vyvstal další problém, kdy je přimícháván olej do nafty. Takže to nevyšlo jednou, podruhé, potřetí, tak snad napočtvrté to zafunguje, že? Až stát „vyřeší“ tuto aktuální záležitost dalším zdaněním, regulací nebo represí, vyplave tentýž problém opět někde jinde.
Stejně tento princip funguje i např. u zmiňovaného alkoholu. Stát zavedl vysoké daně a později i kolkování, které nás prý mělo ochránit před škodlivým alkoholem. Neochránilo. Ve skutečnosti šlo jen o snahu zvýšeně kontrolovat státní monopol na výběr daňového výpalného. Nyní máme nové licence na prodej, prý také na naši ochranu… Ptám se tedy, kdo je skutečným viníkem metanolové kauzy, kdo tak silně motivuje k pančování alkoholu?
Změní se tímto represivním přístupem státu něco? Evidentně ne, pokud nebude odstraněna samotná příčina spočívající v nadměrném zdanění. Ze všech nápravných opatření ve výsledku zůstanou jen vyšší daně, regulace, represe a omezování či pokřivování volné konkurence. A reálný výsledek celého urputného snažení státu je výhradně záporný. Nemůže tomu ani být jinak.
Jan Polánecký vyšlo na:
Stát je vinen: olej místo nafty, metanol, daně a represe