Poslední dobou se zdá, že v našem “Banánistánu” vstupuje absurdní fraška o demokratické společnosti do posledního dějství. Panikařící politická mafie, slovy ministra financí, okrádající svoje poddané tak, že ani poledne nedrží, i její kmotrovské šedé eminence, se neúspěšně snaží zakrýt hnědé kaliko na svých pozadích pomocí chlapáckých gest i siláckých prohlášení, avšak podstatu věci, tedy že je zde nastaven systém korupční zlodějiny od Strakovy akademie až po zastupitele poslední zapadlé vísky, ukrýt již nedokáže.
Je naprosto evidentní, že jsme se za roky od “sametové revoluce” neposunuli ani o píď. Politika je stejně jako za bolševika nikoli službou lidu a vlasti, ale pouhým nástrojem na zastrašování poplatnických ovcí a na vymýšlení nástrojů, kterak je vyždímat až na morek kosti a kterak je udržovat v pernamentním stavu nejistoty a obav z budoucnosti. Post v exekutivě pak pro vyvoleného partajního řiťolezce neznamená naplnění programových ideálů své strany, ale jen a pouze své vlastní peněženky.
A tak je česká výkonná, zákonodárná i soudní moc zaplevelena “odvážnými” chlapíky a ženami, jejichž hlavní náplní práce je najít co nejefektivnější a nejmazanější státní zdroj pro svůj soukromý penězovod. Někdy sami, jako například v případě sedmičkového vinaře roku, někdy pomocí nastrčených kamarádů. Vždy však důkladně, bezohledně a s důrazem na maximální možný výtěžek, poledne opravdu nedržíce ani omylem.
Nicméně alibistické spoléhání na mocné vlivy partajních sekt, které přerozdělí část ukradených peněz směrem k orgánům činným v trestních řízeních, když dojde k nějakému zádrhelu a s tím spojený pocit nedotknutelnosti i nehorázná nenažranost jednotlivců s důležitými razítky přinesla svoje plody. Korupci tak gigantických rozměrů, že to nestíhá uklízet ani nejodvážnější z odvážných, hlavní bankéř Miroslav Kalousek.
A tak jako neposkvrněná panenka Marie ukazuje prstem “spravedlivých” na zloděje z ODS, ČSSD, VV i jiných. Jako arbitr morálky, ctnosti a úsporného hospodaření. Komu se při jeho rétorických cvičeních nezvedne žaludek?
Hrdina naší doby je dle ministra financí jeho stranický kolega Drábek. Nasadil sice kámoše z firmy na post náměstkovského bílého koně, nechal jej přerozdělit bratru 2 a půl miliardy záhadným způsobem, který musel žehlit stomiliónovým výpalným za mlčení, ale pohoda. Když se korupční zlodějina začně vyšetřovat, pan Kalousek přece nemá jistotu, že zloděj je opravdu zloděj, neboť má jistě dobré a drahé právníky, a proto “chlap” Drábek je vzorem cti, neboť svojí rezignací prokázal odvahu opustit koryto, byť tak úplně nemusel. Ono by se na to za pár týdnů, pomocí podpůrných pistolkových či metanolových afér, zase zapomnělo.
A je to o celé naší parlamentní scéně. Nejenom o Kalouskovi. Kradou vždy jen ti z jiné partaje. Naši kluci, co spolu mluví, jsou vždy jen obětí politických mocenských her, Kubiceho, Bradáčové, či policejní šikany. A většina elektorátu to klidně baští i s navijákem. A někteří ovčané jdou ještě dál, nekradou prý jen soudruzi z KSČM, protože nemají jak. Naprosto opomíjejíce například Dolejšovu nabídku “inzerce” za milion či podporu mafiánských struktur na krajích.
Průzkumy veřejného mínění před krajskými volbami moji premisu o voličích potvrzují. Lid si opět žádá do funkcí stejnou bandu “odvážných chlapíků”, která jej šikanuje, okrádá a straší. Stejnou bandu korupčních zlodějů, ekonomických diletantů a předposraných zahřívačů teplých židlí. Má je mít.
My ostatní musíme počkat až demokratická většina opravdu nebude mít na žrádlo a chlast.
Karel Kříž vyšlo na: