Adam Smith nám pomáhá vidět, co postátnění společenských záležitostí dělá s naším cítěním, „skoro vždy nás to učiní ubohými a sobeckými.“
Ač to nebylo provedeno formálně, tak se už v Teorii morálního cítění Adama Smitha objevuje rozlišování mezi pasivními morálními sentimenty výstižně zvanými emoce a aktivními morálními sentimenty výstižně zvanými touhy. Takové rozlišování vychází z Lorda Kamese (1762, 37): „Vnitřní hnutí nebo vzrušení mysli, když s sebou nenese touhu, se nazývá emocí, když přinese touhu, tak se takové hnutí či vzrušení nazývá touhou.“
Taxonomie na jiné směrovaného morálního cítění
Mary posuzuje Jimovo chování a vyvíjí se u ní sentimenty k patřičnosti nebo k pěknosti jeho chování. Sentimenty k chování nebo charakteru jiných jsou morálními sentimenty.
Aktivní sentimenty nebo touhy jsou těmi, které motivují. Mary prožívá touhu, když posuzuje Jimovo chování a výsledné morální sentimenty ji motivují k určité aktivitě. Tyto akce mohou být směrovány na jiné, ale ti „jiní“ mohou být někým jiným než Jim: Např. Jimův dobrodinec nebo Jimův mučitel. Ty na další směrované touhy, které jsou ústředními ve Smithově analýze, jsou vděk a roztrpčenost. Vděk je pozitivní touhou, motivující k odměně. Roztrpčenost je negativní touhou motivující k trestu či odvetě.
Pasivní sentimenty čili emoce jsou více o něčí dispozici a emociální reakci na přijetí informací nebo myšlenek o osobě oblíbené nebo neoblíbené a nemusí nezbytně motivovat k akci. Pasivní sentimenty k jiným čili emoce, na které se ta kniha nejvíce soustřeďovala, jsou na pozitivní straně oblíbenost a láska a na negativní straně neoblíbenost a nenávist.
Dva myšlenkové experimenty
Adam Smith předložila dva myšlenkové experimenty o malíčku a zemětřesení – ta slova tlustě v závorkách jsou mé doplňky:
(Myšlenkový experiment 1: pasivní) Předpokládejme, že velká čínská říše se všemi těmi miliony obyvatel byla náhle pohlcena zemětřesením a uvažujme, jak by humánní člověk v Evropě, který nemá k této oblasti světa žádný druh spojení (v době Smithe), byl ovlivněn, když by o této strašné kalamitě dostal zprávu. Představuji si, že by v první řadě projevil hluboký smutek nad tragédií těch nešťastných lidí, prožil by určitou melancholii, s níž by reagoval na ošidnost lidského života a na marnost vší té lidské práce, která by tudíž mohla být v tom okamžiku zničena. Možná také, kdyby to byl spekulant, tak by se začal zabývat mnoha úvahami týkajícími se toho, jaký by taková katastrofa mohla mít vliv na evropský obchod a na trh obecně na celém světě. A když by měl všechno to vytříbené filosofování za sebou, když by byly všechny ty lidské sentimenty správně vyjádřeny, když by realizoval své podniky nebo svá přání, realizoval by pak dále své reakce nebo své rozptýlení stejně snadno a klidně, jako kdyby k takové události nikdy nedošlo. Nejdrobnější nehoda by sama o sobě mohla vyvolat daleko reálnější rozvrat. Kdyby měl do zítřka přijít o malíček, tak by tu noc nespal, ale kdyby je nikdy neviděl, tak by v klidu prospal největší katastrofu nad ruinami stovek milionů jeho bližních a zkáza tak ohromných proporcí by se pro něj prostě stala předmětem menšího zájmu než takové drobné neštěstí pro něj samotného.
(Myšlenkový experiment 2: aktivní:) Aby zabránil takovému drobnému neštěstí pro sebe, byl by humánní člověk ochoten obětovat životy stovek milionů svých bližních, pokud je nikdy neviděl? Humánně založená povaha vyděšená hrůzou v představách by i ve světě s jeho nejhorší podlostí a korupcí ale nikdy nevytvořila takového zlosyna, který by se v tom mohl vyžívat.
(Otázky ohledně těchto dvou myšlenkových experimentů:) V čem ale spočívá ten rozdíl? Když je naše pasivní cítění téměř vždy tak ubohé a sobecké, jak je možné, že naše aktivní principy jsou často tak štědré a tak ušlechtilé? Kdy jsme vždy o tolik hlouběji ovlivněni čímkoliv, co se týká nás, než čímkoliv, co se týká jiných lidí; co je tím, co vyvolává štědrost při všech příležitostech a smysl pro mnohé, aby obětovali své vlastní zájmy větším zájmům jiných? (TMS, 136-7)
Tyto dva myšlenkové experimenty předvedly kontrast mezi pasivním a aktivním. Naše pasivní cítění je „téměř vždy tak ubohé a tak sobecké,“ zatímco naše aktivní cítění je častěji „tak štědré a tak ušlechtilé. Tudíž v pasivním myšlenkovém experimentu malíček námi cloumá více, zatímco při aktivním s námi více cloumá zemětřesení.
Pasivita v zakořenění vašeho týmu, zvolíte a budete ovládán
Pohlížím na stranickou politiku více jako na pasivní pocity, emoce, než aktivní pocity čili touhy. To znamená, že stranictví je více o volbě -líbí nebo nelíbí.
Jak to řekl Paul Simon v „paní Robinson“:
Sedí si v neděli odpoledne na gauči.
Běží debata kandidátů.
Je u toho smích, je u toho pokřik.
Když si ale musíte vybrat.
Tak na vše, na co koukáte, je pro vás ztráta.
Čemu liberalismus rozumí
To postátnění společenských záležitostí nás uvrhne do pasivní pozice, v níž jsou naše pocity „téměř vždy tak ubohé a tak sobecké.“ Právě tomu liberalismus rozumí.
Vyzvánějte to všude: Postátnění vás vysaje.
Zdroj: https://www.aier.org/article/so-sordid-and-so-selfish-what-governmentalization-does-to-us/