Střelec v Denveru odešel po svých. Bože, my tak degenerujeme

Většina lidí žije ráda v představě, že jim se špatné věci stát nemohou. Ta pravděpodobnost je přece tak malá, že jim prostě ne a hotovo. Když si na chvilku připustí, že by se jim něco špatného stát mohlo, přesvědčí raději předem sami sebe o tom, že to nedopadne blbě. A když se nemůže nic stát jim, proč by se mělo něco stát jiným. Jistě, slyšeli, četli a v TV viděli nějaké ty teroristické útoky, atentáty, střelbu, ale bylo to všechno přece tak daleko. Nebo ne?

Ne. Je to stále blíž a bude to blíž. Stejně uvažovali lidé před teroristickými útoky v Madridu, Londýně, nebo nejnověji v Burgasu. Stejně uvažovali také před útokem Anderse Breivika, před střelbou v nemocnici v jihoněmeckém Lörrachu, ve škole Albertville v Německém Winnendenu nedaleko Stuttgartu, před židovskou školou v Toulouse na jihozápadě Francie, v kostele v západoněmeckém městě Siegen, v nočním klubu ve francouzském městě Cambrai, ve slovenském městě Hurbanovo v okrese Komárno, před tím v bratislavské čtvrti Devínska Nová Ves, v budově estonského ministerstva obrany v Tallinnu… Stejně uvažovali také před vraždami lesního vraha Kalivody. Kdo si dokázal představit zastřelení Michala Velíška uprostřed města za bílého dne u nás? To bylo jen pár případů ze stovek za posledních dvacet let z celé Evropy. Všechno to byly volně přístupné prostory – a pokud se někdo domnívá, že šlo většinou o legálně držené zbraně, mýlí se. Střelba se dnes navíc nevyhýbá už ani takovým nedotknutelným místům, jako jsou školky, školy, nebo dětská hřiště, přičemž kostely byly pokořeny už dávno. Žádné následné kroky jakéhokoli státu po podobných útocích, ať už to bylo větší špehování vlastních občanů, nebo zpřísnění podmínek pro legální držení zbraní, nikdy nezajistily bezpečnější prostředí.

Novináři teď ve svých článcích v době okurkové sezóny nastolují v souvislosti s tragédií v Denveru návodné otázky, které vedou opět ke zcela chybným úvahám na téma zpřísnění držení legálních zbraní. Jakoby snad nějaký zákon někdy v historii zajistil menší počet úchylů, zmetků, šmejdů, násilníků a vrahů. Nikoho z novinářů ani na chvilku nenapadlo se alespoň řečnicky zeptat, proč některá z obětí či přeživších nebojovala o život směrem k útočníkovi opětovanou palbou. Když se podívám zpátky na vyhodnocení řady podobných případů, jakkoli je samozřejmě každý z nich jedinečný, najdu vždy jeden shodný prvek: pokud lidé, na které útočníci stříleli, nebyli ozbrojeni, čekali bez šance buď na špatnou trefu, přehlédnutí útočníka, výběr jiné oběti místo nich, nebo na smrt.

Cože? Co to slyším? Aha, rozumím, kdo by čekal, že do kina přijde někdo se zbraní a začne střílet do diváků. A vy jste to před tím čekali v německé školce a škole, na sídlišti v Bratislavě, na Karlově náměstí v Praze, na procházce na houbách, nebo ve francouzském kostele či na parkovišti v Burgasu? Ne? Tak si tam kromě toho kina zařaďte… všechno ostatní. Počet lidí na světě stoupá a zcela přirozeně bude tedy stoupat i počet vrahů a míst, kde bude k útokům docházet. Můžete proti tomu protestovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

Možnost koupit si zbraně a munici legálně považuji za normální a přirozené stejně, jako si mohu koupit sekyru, pneumatické kladivo na hřebíky, jedy na různou havěť, kuchyňské nože, automobil, motorku, násadu na krumpáč, železnou trubku, nebo i obyčejnou láhev alkoholu, která má na svém účtu jistě více obětí, než občanem legálně držená palná zbraň. Na rozdíl od novinářů se ale ptám, proč se mezi Američany v době útoku v Denveru (stejně jako například u Breivika) nenašel ani jeden, který by bránil sebe i jiné a na útočníka střílel. To je totiž dle mého nejhlubšího přesvědčení jediný správný postup v takovém případě, jaký v Denveru proběhl. Bože, my tak degenerujeme…

František Matějka vyšlo na blog.idnes.cz
obrázek  sídlo OSN, Norbert Nagel, Mörfelden-Walldorf, Germany (Own work) [CC-BY-SA-3.0, via Wikimedia Commons