Naposledy, když ekonomika vybuchla, to bylo v roce 2008. Většina čtenářů si to nejspíš pamatuje, jak tehdy globální finanční systém skoro zkolaboval.
Těsně před krizí 2008 byla výstavba bydlení největší celosvětovou bublinou. Centrální banky celého svět krátily úrokové sazby skoro na nulu, čímž z půjčování peněz činily cosi neuvěřitelně levného.
Půjčovatelé do roku 2005 nabídli hypotéky s lákavými sazbami tak nízkými, že byly i jen 0,9%. A poptávka byla šílená. Kupující na trhu lačnili po barácích tak hltavě, jak to jen šlo, a ceny domů dosahovaly největších výšin všech dob.
Trh s bydlením byl v raných nultých letech tak přehřátý, že půjčovatelé přestali od dlužníků vyžadovat, aby měli 20% akontaci a dokonce tyto podmínky rozšířili i na dlužníky se strašnou pověstí.
Brzy začaly banky půjčovat více než 100% hodnoty domu se směšně nízkou hypotéční sazbou dlužníkům, kteří měli dohledatelnou historii neplacení svých dluhů, v době, kdy ceny domů byly na rekordní výši.
Co by se mohlo případně zvrhnout?!
Nakonec se trh bydlení rozsypal a miliony lidí celého světa přestaly platit své hypotéky.
Náhle domy ztratily hodnotu a byly levnější než jejich hypotéky a banky seděly na bilionech dolarů ztrát na hodnotě.
Několik bank zkolabovalo a vzaly s sebou skoro celý finanční systém, neboť pustily jednu z největších finančních krizí v historii.
Ceny aktiv se všude zhroutily. Nemovitosti se propadly. Globální akciové trhy se potopily; S&P 500 Spojených států přišel o 57% své hodnoty, takže ztratil více než desetiletí růstu celkových hodnot.
A většina nejdůležitějších komodit – od ropy přes měď až po bavlnu – se propadla též. Dokonce i zlato a stříbro se propadlo. Investoři byli v panice a mnozí z nich byli nuceni všechno prodat, aby se dostali k nějaké hotovosti.
V důsledku všech těch panických prodejů se stříbro propadlo zhruba o 50% a zlato o 30%.
Ale do října 2008 oznámily vlády a centrální banky celého světa bezprecedentní stimulační program. Vládní zadlužení se vzepjalo na úrovně nikdy v historii světa ještě neviděné a centrální banky jen tak z ničeho vyčarovaly biliony dolarů, eur, liber a jenů.
Bylo to až v tomto okamžiku, kdy jak zlato, tak stříbro začaly rychle narůstat.
Také si můžete vzpomenout, že inflace začala růst až v důsledku všech těchto nových zadlužení a tisků peněz.
Zvláště ceny potravin a paliv rostly. Např. v USA za pouhých šest měsíců od září 2010 do března 2011 vyrostly ceny benzínu o 50% z 2,61 $ na skoro 4 $. Bylo to hrozné.
Ale lidé odpovědní za vyvolání takové zkázy byli naprosto bezradní.
V březnu 2011 vedl prezident newyorské Federální rezervní banky tiskovou konferenci, kde shazoval obavy všech a tvrdil, že inflace není přeci žádný problém.
Jako důkaz pro posluchače uváděl, že cena iPad 2 byla nižší než cena iPad 1, tudíž (podle jeho názoru) ceny vlastně klesaly.
Stalo se to známým jako projev, „Tak ať žerou iPady,“ v analogii k francouzské královně v úvodu francouzské revoluce, „Když nemají chleba, tak ať jedí koláče,“ což přimělo jednoho reportéra, aby se zeptal: „Kdy jste byl, pane, naposledy nakupovat v potravinách?“ Další vykřikl: „Mně dělá potíže, sníst iPad!“
Reálná aktiva si v tomto období vedla dobře. Byly v tom ale určité výjimky.
Zhroucení trhu domů bylo tak drsné, že ceny nemovitostí k bydlení ve většině světa několik let klesaly.
Medián cen domů ve Spojených státech např. nezačal růst dříve, než v roce 2012 – více než čtyři roky po začátku krize.
Ale nezastavěná půda a zvláště zemědělská půda si vedla velice dobře.
Také drahé kovy dramaticky narostly. I když se obojí v raných dnech krize propadlo, tak pak zlato hodnotu více než zdvojnásobilo a cena stříbra vzrostla více než 5x.
Nemůžeme samozřejmě říci, že to je přesně ten samý scénář, který se tentokrát rozvine. Řada okolností je teď zjevně odlišná.
Jedna klíčová podobnost mezi finanční krizí 2008 a dnes tu ale je, a tou je rázová vlna dluhů a tisku peněz.
Dnes se tiskne daleko více peněz, než se tisklo v roce 2008, protože upřímně řečeno, rozsah krize je daleko větší.
Do konce roku obnášelo celosvětové zadlužení 250 bilionů $; to je částka obnášející hodnotu všech vládních dluhů, korporátního zadlužení, spotřebitelských dluhů, hypoték na bydlení atd. po celé planetě.
Kdyby i jen maličké procento těchto dluhů skončilo jako odtok do daňových rájů, tak takovéto ztráty naprosto zastíní finanční krizi 2008 jak obr trpaslíka.
Proto jen za poslední dva měsíce Federální rezervy vytiskly 2,5 bilionu $. Pokoušejí se tisknout peníze, aby pokryly ztráty a mírnily ekonomický dopad pandemie.
Rovněž srazili úrokové sazby na nulu a trh futures očekává do ledna NEGATIVNÍ sazby výnosů.
Je jasné, že centrální banky budou tisknout jakoukoliv částku, která umožní zmírnění této krize.
A to by mohlo znamenat spoustu věcí. Možná nás čeká návrat do stagflace 70. let (o které jsme mluvili minulý týden – a ten článek z minulého týdne je tu i na Reformách).
Nebo možná spatříme podmínky podobné tomu, co se dělo v poslední finanční krizi.
Existuje spousta možností a nikdo s jistotou neví, co přesně přijde.
Ale jestli nás historie o něčem učí, tak si reálná aktiva, když centrální banky tisknou nepředstavitelné hory peněz, typicky vedou velice dobře.
By Simon Black – May 11, 2020
Zdroj: https://www.thedailybell.com/all-articles/news-analysis/a-brief-history-of-the-last-crisis/