Turecko a Sýrie jsou ve stavu nevyhlášené války. Ankara zatím vycouvala z vyhlášení této války oficiálně a omezila rozsah svých operací, takže už je zase o dost menší než během konfliktu v plném rozsahu. Avšak Turecké síly včetně vojáků, tanků a dělostřelectva ilegálně vnikly do Velkého Idlibu, kde poskytly místním s al-Kaiídou spojeným skupinám zbraně a techniku a spolu s nimi zaútočily na Syrskou armádu.
Turecký ministr obrany Hulusi Akar byl tak nestoudný, že tyto akce popsal jako sebeobranné úsilí. Tvrdil, že Operace jarní štít, jak Ankara své akce v Idlibu nazývá, byla zahájena v reakci na útok na turecké vojáky z 27. února, a že operace tureckých vojsk „úspěšně“ pokračuje. Akar zapomněl zmínit, že ten pozabíjený turecký personál byl začleněn do řad al-Kaiídy a byl už zapojen do útoků na síly syrské vlády. Taková míra pokrytectví není ale vůbec překvapující. Předtím turecký prezident Recep Tayyip Erdogan tvrdil, že Turecká vojska do Sýrie vstoupila na žádost „Syrského lidu“; zjevně chtěl říci al-Kaiídy, ale zapomněl výslovnost všech těch jmen různých syrských odboček této organizace.
Tudíž oficiální turecká propaganda tvrdí, že vojenská akce v Idlibu začala po 27. únoru, přičemž ve skutečnosti střety s Tureckem vedenými silami a Syrskou armádou probíhají už od 24. února. V období od 24. února do 1. března Turecká armáda a radikální militanti zabrali Nayrab, Saraqib a zastavili postup Syrské armády u Kafr Nabul, když si zpátky zabraly několik malých vesnic kolem něj. Avšak v terénu se jim nepovedl žádný průlom.
Turecká vojska se snaží vyhýbat se poslání svých vojáků do otevřeného boje. Místo toho využívají útočných vln členů al-Kaiídy, včetně sebevražedných atentátníků, podporovaných mohutným dělostřeleckými a dronovými útoky jako hlavním způsobem, jak se do války proti Syřanům oni přímo zapojují. Podle vítězného chvalozpěvu ministra obrany Akara z 1. března prý během té chvíle turecké síly zničily dron, 8 helikoptér, 103 tanků, 19 bojových vozidel pěchoty, 72 dělostřeleckých jednotek a raketometů, tři protiletecké systémy, 15 protitankových zbraní a minometů, 56 obrněných transportérů, devět skladů munice a zklikvidovali 2 200 syrských vojáků. Později toho dne turecké ministerstvo obrany tvrdilo, že Turecko sestřelilo dva válečné letouny Su-24 (což ovšem později potvrdily i Syrské ozbrojené síly) a zničily 3 protiletecké systémy provozované syrskou vládou. Turecká strana dokonce tvrdila, že ty bitevníky Su-24 (které jsou konstruovány pro blízkou leteckou podporu pozemních sil) byly sestřeleny při pokusu zaútočit na turecké letadlo (k čemuž jsou určena jiná letadla).
Takový do očí bijící nesmysl jen zdůrazňuje míru a typ tureckého propagandistického úsilí v tomto konfliktu. Turecký stát plně v rámci tohoto přístupu 27. února zablokoval sociální média ve snaze skrývat, že v Idlibu došlo u Turků k obětem. Pokoušel se donutit Twitter a Facebook, aby odstranily fotky zničené turecké vojenské techniky a nařídil bezpečnostní razie na tureckou odbočku ruské tiskové agentury Sputnik kvůli ‚nesprávnému referování‘ o vývoji v Idlibu. Videa a fotky ukazující turecké vojáky a Tureckem podporované militanty včetně záběrů mučení a týrání zajatých syrských vojáků média mainstreamu přezírala a tureckými zdroji byla označovaná za fake news.
Turecká státní média se rovněž chlubila i zapojením mimo Idlib, když oznámila, že turecké dělostřelectvo a drohy zaútočily na vojenské letiště Al-Nayrab na okraji města Aleppo.
Syrské ozbrojené síly v reakci na tyto akce prohlásily, že ve Velkém Idlibu bude sestřelovat nepřátelské letouny. Syrské protiletecké síly okamžitě tento slib splnily, když začaly hromadně sestřelovat turecké nepilotované bojové a průzkumné letouny. Podle ruských médií bylo sestřeleno nejméně 6 tureckých dronů. Ale vizuální důkazy ze zveřejněných videí ukazují jen jeden sestřelený bojový dron Ankary v této oblasti. Když se to video trosek tureckého dronu poprvé objevilo na internetu, tak tureckem podporované skupiny dokonce tvrdily, že to sestřelili oni a že je to syrský bojový letoun. Později ale tu povídačku musely změnit.
1 března Syrská armáda spolu s Hizbolláhem, který také ve východním Idlibu utrpěl oběti, zahájila útok na Tureckem vedené síly v oblasti Nayrab. Do večera toho dne dobyli zpět Kafr Battikh, Dadikh, San a Jawbas. Rovněž donutili Tureckem podporované militanty k ústupu z východní části Saraqib. Podle vládních sil bylo v posledních střetech jen v této oblasti pobito nejméně 300 militantů. Ovšem čísla, jak je podávají obě strany, zvláště pak Turecko, jsou vždy přehnaná.
2. března jednotky 25. Divize sil speciálních misí (bývalé Tygří síly) obnovily plnou kontrolu nad Saraqit poté, co mocná Turecká armáda a jejich kamarádi z al-Kaiídy odsud uprchly.
Poslední vývoj ukazuje, že budou-li se Turci nadále zdržovat nasazení svých vlastních sil do přímých bojů, tak jejich síly nebudou schopny Syrským silám zasadit rychlé ničivé údery a dosáhnout tak vyhlášený cíl svého vrchního vedení: donutit syrská vojska, aby se stáhla z oblastí osvobozených od roku 2018 od al-Kaiídy.
Turecké síly se nejspíš pokouší způsobit, co nejvíce škod to půjde, aby posílily svoji vyjednávací pozici před 5. březnem, kdy se má Erdogan sejít s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, aby prodiskutovali situaci v regionu.
Spolu s tím se Turecko pokouší získat podporu od EU tím, že do Evropy vysílá migranty a tento blok tak vydírá pomocí nové migrační krize.