Reakce eko-aktivistů na pandemii koronaviru odhalila jejich hlubokou nenávist k lidstvu.
Existují takoví, kdo věří, že pandemie COVID-19 představuje zaslouženou odplatu lidstvu. Takoví pak tweetují komentáře jako ‚lidstvo je ten pravý virus,‘ nebo že to je způsob, kterým se Matka Příroda lidstvu brání. A hlavní zdroj takovýchto prohlášení zčásti vychází z ekologických hnutí a z jejich protilidského často až misantropického světového názoru. Jen se podívejme na to nadšení, s jakým mnozí Zelení přivítali zastavení takového množství lidských aktivit, i přes ekonomickou škodu, jakou to vyvolá. A pak jsou tam jazykoví ekologové, kteří lidstvo líčí opovržlivě. Tito poslední líčí lidi jako bezohledné vykořisťovatele přírody. Jiní už tak umírnění nejsou a otevřeně o lidstvu mluví jako o moru planety nebo o rakovině, kterou je nutno vymýtit. Čím jsou eko-bojovníci zapálenější, tím více ve své řeči touží po dehumanizaci.
Ještě morbidnější jsou poukazy Zelených, že masové pandemie plní užitečnou funkci prořezávky lidstva. To má vazbu na další oblíbené téma radikálních ochránců: kontrolu populace.
Kontrolu populace v posledních letech prosazovali prominentní politici a veřejné osobnosti. Ti tvrdí, že růst populace povede k využívání více zdrojů, a tudíž to uvalí větší zátěž na prostředí. Tato argumentace vychází z naprosto vyvrácené práce reakcionáře z 18. století Thomase Malthuse, který tvrdil, že jelikož zdroje země jsou konečné, tak může podporovat jen konečný počet lidí. Příliš mnoho lidí by znamenalo hlad, choroby a válku.
Malthusova chyba spočívala v podhodnocení rozsahu, v němž lidstvo přes technologický pokrok může zvyšovat produktivitu a zpřístupňovat tudíž dosud nepřístupné zdroje. Tak přes ohromný růst populace od konce 18. století, nejenže je daleko vyšší dostupnost potravin, než v minulosti, ale jsou vyráběny a distribuovány daleko efektivněji.
Mohli bychom si myslet, že to je důvod k oslavám. Ale ne – i přes neustálé historické vyvracování teze o přelidnění, tak se neustále objevují u zastánců zkázy, zvláště pak v ekologickém hnutí.
Takže v 60. a 70. letech mnoho vědců a expertů citovalo Malthuse a předpovídali globální masové hladovění a kolaps civilizace, k němuž dojde během dvou až tří desetiletí, pokud se nepřijmou okamžité akce. Jedním z nejhlasitějších proroků ekologické zkázy byl v té době Paul Ehrlich, Stanfordský profesor a autor Populační exploze (1968). Ten varoval, že od 70. do 90. let kvůli nárůstu populace překračujícímu úroveň produkce potravin zemřou hlady miliardy lidí. Dále tvrdil, že přírodní zdroje země budou vyčerpány, což povede k energetické krizi a k velkým světovým konfliktům. Stejně jako Malthusovy předpovědi, byly i ty jeho děsivě ulítlé. A stejně jako Malthus byl úplně nepopiratelně nesmyslný.
Problém s propozicí o přelidnění není jednoduše jen v tom, že je chybná – ta vede k návrhům na hrozná, drakonická řešení. Např. Ehrlich a další doporučoval dávkování sterilizujících léků do dodávaných potravin a vody; vedení černých listin organizací a lidí, kteří zjevně brání snahám o populační kontrolu; a k postupným změnám kultury, kdy se budou páry s více než dvěma dětmi démonizovat.
Ehrlich rovněž řekl, že vlády by se měly uchýlit k ‚donucování‘, pokud se lidé nepodrobí změnám svých prokreativních návyků dobrovolně. A jak by takové donucování mělo vypadat? No, vypadalo by to dost jako čínská politika jednoho dítěte, doplněná povinnou sterilizací a nucenými potraty. I méně autoritativní režimy by uvalily podobně brutální politiky jménem boje s přelidněním. Např. indická vláda během 70. let provedla miliony nucených sterilizací.
Co je na tom hluboce misantropickém světovém názoru ještě více znepokojující, je to, že značná část Zeleného hnutí je blízko k tomu, co je známo jako ekofašismus. To by mohlo znít jako oxymóron, uvážíme-li chybné vnímání ekologismu jako levicového, ale ve skutečnosti jsou fanatičtí ekologisté i na krajní pravici, posedlí jako v minulosti eugenikou, rasovou čistotou a údajným ‚přirozeným řádem‘. Opravdu i v manifestech několika masových střelců, kteří se identifikovali jako krajně pravicoví nacionalisté, se lamentovalo nad zkázou životního prostředí a kritizovalo se korporátní plundrování zemských zdrojů.
Blízkost ekologismu ke krajní pravici ve skutečnosti trvá už dávno. Na ekologické hnutí měla velký vliv eugenika a vědecký rasismus počátku 20. století. Vezměte si Madisona Granta. To byl americký spisovatel a právník nejvíce známý svým Pominutí velké rasy, tedy práce obdivované Adolfem Hitlerem. V té rozpracovával, jak údajná nadřazenost Nordického lidu byla rozvracena ‚nižšími‘ rasami. Grant nebyl jen zastáncem bílé nadřazenosti. Rovněž byl uznáván jako jeden z nejproduktivnějších konzervativců a byl architektem služby Amerického národního parku. Jak na to pohlížel Grant, šlo o uchování americké přirozené krajiny k uchování druhů stromů a zvířat ‚panskou rasou‘. Jeho ekologická víra tudíž vyrůstala z jeho ideologie rasové nadřazenosti.
Tuto temnou minulost ekologismu v moderních časech převážně potichoučku přehlížíme. Ale v poslední době se vzestupem volně definovaných hnutí alternativní pravice se blízkost krajně pravicových názorů s určitými ekologisty zase objasňuje.
To však neznamená, že bychom měli vylít příslovečné děťátko s vaničkou. Jen proto, že je někdo vášnivým ochranářem, to neznamená, že takový či taková jsou skrytí autoritáři a zavilí misantropové. Na touze chránit životní prostředí není nic špatného a nemusí jít o devastaci, která poškodí lidstvo. A chtít uchovávat přírodních krás samo o sobě je též obdivuhodné. Ale každý upřímný ekolog by měl uznat, že ať to on nebo ona myslí jakkoliv dobře, tak někteří jiní vyznavači tohoto přesvědčení to už tak nemyslí.
Dá se tedy říct, že ač někteří ekologisté opravdu milují přírodu, příliš mnoho jiných je hnáno spíše záští. Netáhne je láska k přírodě, nýbrž zášť. Nepohání je láska k přírodě, nýbrž především nenávist k lidem.
5th May 2020
Zdroj: https://www.spiked-online.com/2020/05/05/the-dark-side-of-environmentalism/