Závěr ledna nám přináší zápisy do 1. tříd. Blíží se doba, kdy rodiče mají zdánlivě na výběr, jak bude jejich dítě vzděláno. Jistě se shodneme, že vzdělání je důležitější než sazby DPH, proč je v něm ale sakra málo inovace?
Výzkumníci z MIT zjišťovali efektivitu vzdělávání ve venkovských oblastech Uttarpradéše. Indie investovala v poslední době do školství obrovské množství peněz a tak se téměř každému dítěti dostalo vzdělání. Vládní statistiky uvádějí, že průměrný počet hodin na dítě ve škole je srovnatelný se západními zeměmi, počet žáků na učitele je obdobný, ve školách jsou toalety a učebnice. Odškrtnuto, plán splněn. Na co ale přišli nezávislí odborníci?
Závěry průzkumů byly špatné až tragické. Většina dětí v páté třídě neumí přečíst prostý příběh. Jedno ze čtyř dětí neumí dokonce přečíst jednoduchou větu. Některé z nich nerozpoznají písmenka abecedy. Jen několik málo dětí v páté třídě umí základní aritmetiku.
Vesničané se setkali s ředitelem školy. Z davu rodičů se ozval padesátiletý muž.
„Zradili jste nás! Celý život jsem dřel jako hovado. Nemám školu a neumím toho více než osel. Ale vy jste nám říkali, že když pošlu svého syna do školy, jeho život bude jiný, než můj. Pět let jsem ho místo na pole posílal do školy. Teď jsem zjistil, že je mu třináct let a nic neví. Nic neumí. Jeho život bude stejný, bude pracovat jako hovado v polích, stejně jako já!“
Indie je jistě daleko, mají tam zcela jinou kulturu, ale…
Nejsou náhodou naše děti na tom velmi podobně? Jistě, číst, psát a počítat umí. Ale kolik žáků 9. tříd umí dostatečně anglicky? Kolik umí porozumět textu? Kolik absolventů středních škol umí samostatně myslet a analyzovat? Hledat si práci a zacházet s penězi? Umět se učit? Ano, děti úspěšných a vzdělaných rodičů v tomto u nás dopadnou nejspíše dobře. Nemá škola šance dětí zvyšovat? Neslibuje nám stát, že pro všechny budou stejné šance a stejné podmínky? Ti, kdo uvěří, že škola stačí jako základ života, spláčou nad výdělkem.
Ve většině odvětví lidské činnosti se neustále zkouší jak dále. Materiály se zlepšují. Zlepšují se stroje. Probíhá výzkum. Tvoří se nové prototypy. Zjišťuje se, s čím jsou zákazníci spokojeni a co funguje.
Co školství? Proč stále učíme děti prakticky stejným systémem jako v 18. století? Svět se změnil. Ubylo manuální práce, je třeba umět myslet. Nestačí jen přijímat. Probíhají však ve školství jiné než kosmetické změny? Proč ne?
Protože máme v podstatě direktivní, centralizované a socialistické školství.
Tím jsou nejvíce postiženi ti, kteří nemají prostředky na zlepšení výuky svých dětí mimo státní systém. Nemají na soukromé učitele či cizojazyčné mateřské školky. Chybí nám moderní, dostupné, ale rozumně kvalitní vzdělání. Naše školství totiž není levné, není moderní ani bůhvíjak kvalitní. To ale není chyba učitelů.
Potřebujeme soutěž metod. Soutěž přístupů. Možnost reálné volby. Možnost podnikat ve školství, tak jako v jiných odvětvích. Možnost nabízet něco jiného. Proč neučinit z rodičů zákazníky (třeba formou poukázek, chceme-li pro každého stejnou šanci)?
Všimněte si, že rozhodující metrika ve školství jsou dostudované roky. Znáte jinou státní instituci, pro kterou jsou roky takto důležité? Je to vězeňská správa. To nám stačí pocit, že si děti 9 let odseděly? Nebo chceme, aby školství a vzdělání bylo katapultem našich dětí k úspěchu?
Tomáš Pajonk,
místopředseda Strany svobodných občanů vyšlo na svobodni.cz