Ekonomie dobra a zla se snaží populární formou přiblížit tuto vědu širšímu publiku a zároveň upozornit, že přílišná matematizace, kterou hlavně navenek vnímá veřejnost se stala velkým problémem moderní ekonomie.
Po většinu času se pan Sedláček zabývá morálkou, která postupně ztrácí své postavení předmětu zkoumání. S tím souvisí i velice často zmiňovaný střet morálnosti s užitkem, přičemž se autorovi honba za užitkem jeví jako hlavní příčina morálního úpadku moderní ekonomie. Pokusím se v tomto článku ukázat, že morálka nestojí zdaleka tak často v přímém rozporu s užitkem, jak nabízí Tomáš Sedláček, a že problém moderní mainstreamové ekonomie tkví trochu v něčem jiném.
Na úvod musím uznat, že kniha není zdaleka plná omylů, jedná se o vcelku povedené dílo, avšak kvůli zjednodušení, nutnému pro výsledný popularizující efekt, se některé věci nejeví optimálně. Rovněž s myšlenkou, že přílišná matematizace ekonomii nepomáhá, ba naopak škodí, musím souhlasit. Matematika je pouhým nástrojem, pomůckou, v žádném případě pak něčím, co ekonomii vytváří. Ekonomie byla, je a vždy bude společenská věda, nikoli exaktní jako matematika či fyzika.
Než přejdu ke komentování autorova vlastního názoru, zastavím se u, z mého pohledu stěžejní, myšlenky z první části knihy, která se snaží popsat kořeny ekonomie od Starého zákona po Adama Smithe. Prvním podnětem je právě závěr z Jóbova příběhu, kdy pan Sedláček píše: “Jób nežije morálně proto, že je to výhodné. Nezhřeší, ani kdyby jeho jedinou odměnou byla smrt. Jaký ekonomický užitek by z toho mohl mít?” Problémově se jeví pojem ekonomický užitek, zní příliš “hmotně”. Jestliže kritizuji matematizaci ekonomie, pak nemůžu materializovat tak abstraktní pojem jako je užitek, tudíž se nesmím dívat na výsledný užitek jako na nulový, pokud z něj neplyne přímý materiální zisk. Otázka jaký užitek by ze svého chování mohl Jób mít vyznívá mírně pokrytecky, když indikuje odhlédnutí od morální otázky. Existuje morální uspokojení, což by se dalo dobře přirovnat, ačkoli by s tím autor knihy zcela jistě nesouhlasil, k užitku. Jedná se o vnitřní pocit blaha, který nutně následuje po dobrovolném vykonání dobrého skutku, aktu solidarity. Pakliže je určitá osoba založena velice duchovně ve smyslu, že jí přináší větší radost (onen užitek) konání dobra než vydělávání peněz pro hmotné potřeby, pak není v jejím chování naprosto nic nelogického, jak naznačuje citovaná otázka.
Konfrontace s autorem
Ačkoli autor vidí dnešní mainstreamovou ekonomii jako přílišně utilitaristickou, zároveň dodává, že utilitarismus v pojetí jeho klasického zastánce, anglického ekonoma Johna Stuarta Milla, se mu naopak velice zamlouvá. Důvodem je, že dnešní pojetí hledí pouze na užitek jedince, kdežto J. S. Mill měl na mysli největší možný užitek v celospolečenském měřítku. To má ovšem jeden podstatný háček a tím jsou individuální práva a svobody. Jakmile přistoupíme k prosazování užitku pro celou společnost, nebo alespoň pro její většinu (což zjednodušeně odpovídá demokracii), ocitáme se zpravidla ve střetu se zájmy jedinců. Jestliže připustíme, že většina má právo upřít jakékoli právo či svobodu jedincům v menšině, aby tak prosadila vyšší dobro, neboť ti hloupí v menšině jen nechápou, že to dělá i pro ně, vcházíme na tenký led. Odtud je jen malý krůček k teorii, že můžeme stvořit systém vyhovující všem. Friedrich August Hayek ve své knize Osudná domýšlivost napsal, že “J. S. Mill přivedl k socialismu patrně více lidí než kdokoli jiný”. Ovšem nutno dodat, že dalším aspektem, na kterém se zakládá Hayekův závěr je Millovo racionalistické pojetí morálky.
Dále se autor snaží poukázat, že ne vždy jednají jedinci z pohledu moderní ekonomie racionálně, čili tak, aby měli co nejvyšší užitek. Své tvrzení podkládá výrokem: “(…)jedinci se chovají neracionálně. Příkladem budiž tzv. ´Efekt Concordu´, kdy francouzská a britská vláda pokračovaly v projektu letadla Concord – ačkoliv silně ztrátovém – s poukazem na obrovské prostředky, které již byly utraceny. Podobné rysy v Česku vykazovala například koupě vlaků Pendolino.” Je na výsost jasné, že panem Sedláčkem uvedené příklady nevyvrací zhola žádnou teorii týkající se jedinců. Maximálně poukazují na neefektivnost Státem řízených projektů, přičemž nelze Stát zdaleka považovat za racionální ekonomický subjekt, když se jen minimálně řídí tržním systémem, ba jej dokonce úplně pokřivuje.
Ovšem kniha pro mne nebyla takovým zklamání, jak se může zdát, například myšlenka, že “růst nepřináší nutně blahobyt” se mi jeví jako velice důležitá. Zvláště v dnešním pojetí ekonomického růstu, kdy jestliže HDP roste jen o jedno procento, tak se ekonomice nedaří a hrozí bůhvíjak strašná recese. Nehledě na fakt, že HDP a jemu podobné ukazatele nesvědčí téměř o ničem z hlediska reálné ekonomiky. Vždyť domácí produkt pozvedne i odpálení rakety do vesmíru, ale chleba levnější nebude, pracovních příležitostí také nepřibyde.
Závěrem bych si dovolil zvolit výrok již citovaného F. A. Hayeka, který shrne mou opozici k autorovu pohrdání osobním užitkem: “Pro svět je zajisté lepší, když lidé jednají správně ze špatných motivů, než když činí zlo s těmi nejlepšími záměry.” Samozřejmě jsem opomněl jednu důležitou otázku, které Tomáš Sedláček věnoval většinu své práce, a to otázku morálky. Tomuto tématu se chci věnovat v nejbližší době obšírněji, avšak zde bych jej už nemohl vtěsnat.
Originální článek naleznete zde: