V prosinci 2017 Turecko odsouhlasilo nákup ruského systému protivzdušné obrany S-400, který vojenští analytici označují za nejlepší na světě, schopný ničit mnohačetné nepřátelské letouny, balistické rakety a jiné vzdušné cíle do vzdálenosti 250 mil (přes 400 km), a to jak ve velkých, tak v malých výškách.
Prvním zahraničním kupcem Ruska byla Čína, jejích vojáci říkají, že „vidí, že schopnosti S-400 jsou dnes ve své zbraňové třídě nesrovnatelné s čímkoliv ve světě,“ – kdy jsou schopny překonat těžkou palbu nepřítele i elektronická protiopatření, přičemž účinně zasahují nepřátelské vzdušné cíle.
Na Západě se tomu nic nevyrovná, řekl 4. června turecký prezident Erdogan, přičemž na podporu této dohody řekl, že „o ničem jiném nemůže být ani řeči,“ když předtím uvedl, že až budou příští rok na prodej ruské S-500, tak jejich nákup by mohl následovat.
Podobně se vyjádřil i turecký ministr zahraničí Mevlet Cavusoglu, který zdůrazňoval, že „dohoda s Ruskem na S-400 zůstává účinnou a tyto obranné systémy budou Turecku dodány tak, jak to bylo naplánováno a předem zaplaceno v roce 2017.
Ve čtvrtek Trumpův úřadující náměstek ministra obrany pro evropskou a NATO politiku Andrew Winternitz lhal, když říkal: „Ty radarové systémy S-400 Rusko zásobí citlivými vojenskými informacemi o F-35, což jsou naše letouny páté generace nejvyšší kvality,“ k čemuž ještě dodal:
„Z našeho hlediska, nejsou dostupná žádná opatření, která by mohla zmírnit naše obavy z tohoto.“
O pár měsíců dříve varoval Ankaru před „důsledky“, když si koupí ruské S-400, činitel ministerstva zahraničí Wes Mitchell.
Americký ministr války Patrick Shanahan varoval svůj turecký protějšek Hulusiho Akara dopisem o tom, že Ankara, „když převezme dodávku S-400, tak nedostane F-35,“ k čemuž dodával:
„Nákup S-400 Tureckem se stane překážkou schopnosti vašeho národa zvyšovat nebo i jen udržovat spolupráci se Spojenými státy v rámci NATO a povede to k přehnané strategické a ekonomické závislosti na Rusku a podvrátí to turecký velice schopný obranný průmysl i ty jeho velice ambiciózní cíle ekonomického rozvoje.“
Trumpův režim dal Turecku čas do konce července, aby se z dohody o S-400 stáhlo, kdy na Erdogana tlačí, aby si místo toho od USA koupil ty podřadné raketové systémy Patriot.
Ankara zdůraznila, že ty S-400 se nebudou integrovat do operační působnosti NATO, takže pro tuto alianci přeci nebudou představovat žádnou hrozbu.
Veškerý americký odpor k tomuto nákupu slouží jen zájmům korporátní Ameriky spolu s odporem ke všemu, z čeho může mít prospěch ruská ekonomika.
Pokud Trumpův režim Turecku zablokuje nákupy bojových letadel F-35 a uvalí ty další „důsledky“ za nákup S-400 touto zemí, tak to může bilaterální vztahy rozvrátit daleko více, než kdy jindy zvláště, kdyby se uvalily sankce.
Erdogan, který hraje s ruskou i americkou kartou souběžně v ruce spolu s tím pozvolna přesouvá své zájmy směrem k Východu a pryč od Západu, když jeho šéfporadce Yalcin Topcu nedávno řekl:
„Nastal čas, abychom znovu přehodnotili své členství v NATO, tj. v organizaci, která ke svým členům projevuje všechny druhy nepřátelství.“
Erdogan už předtím hrozil, že když Washington nesplní své smluvní závazky dodat válečné letouny F-35, tak z Turecka vykope americké radarové systémy.
Turecké ozbrojené síly jsou v počtu vojáků v rámci NATO hned druhé za USA. Kdyby se z NATO stáhly, byla by to pro tuto alianci těžká rána.
Když ale americké nepřijatelné požadavky a hrozby budou pokračovat, tak to může být nevyhnutelné.
Závěrečná poznámka
Podle pátečního prohlášení ruské státní obranné společnosti Rostec začnou dodávky S-400 do Turecka „do dvou měsíců.“
Výcvik tureckého personálu v jejich používání už byl dokončen. Instalace je zjevně stanovena na konec července nebo počátek srpna.
Global Research, June 09, 2019