Turecko, Islamistický stát a USA

Současná turecká středovýchodní politika postrádá vnitřní konzistenci. 11. září v Jeddah v (Saúdské Arábii) ministři zahraničí Spojených států amerických, Iráku, Turecka, Egypta, Jordánska, Libanonu a monarchií z Perského zálivu vyhlásili svůj záměr „vymýtit“ Islamistický stát. Stojí za povšimnutí, že Írán a Sýrie mezi účastníky nebyly.

Těsně před touto událostí turecký ministerský předseda Ahmet Dovutoglu uspořádal schůzi kabinetu, aby oznámil, že Turecko se nezúčastní pozemní operace, ani dalších akcí na irácké půdě a omezí svou roli na sběr zpravodajství a logistiku. Jak US ministr zahraničí John Kerry, tak ministr obrany Chuck Hagel nedávno Turecko navštívili. Tisková služba presidenta Erdogana se nikdy nezmohla na více, než na prohlášení, že boj proti teroristům na Středním východě pokračuje.

Sběr zpravodajství není nic moc. Turecko odmítne US vedené koalici útočit na džihádisty v sousedním Iráku a Sýrii ze svých letišť, a ani se nezúčastní v bojových operacích proti militantům. Nezapojí se do žádných ozbrojených operací, nýbrž se jen zcela soustředí na humanitární operace. V tomto rozhodnutí se odráží někdejší odmítnutí z rocku 2003 dovolit Spojených státům umístit v Turecku 60 000 vojáků k invazi do Iráku ze severu, což tehdy vyvolalo mezi těmito dvěma spojenci krizi. Turecko pak také Americe odmítlo povolit použití svých letišť k útokům na režim Saddáma Husseina. Rozhodnutí turecké vlády US misi nesmírně komplikuje. Tato politika má své důvody a ospravedlnění. Militanti Islamistického státu drží jako rukojmí pracovníky tureckého konzulátu v Mosulu. Zapojení do spojené operace s US se záměrem přesunout bojové zóny na syrskou půdu by mohlo Turecko dovést na pokraj otevřeného konfliktu s Íránem. Experti na Střední východ s jistotou vědí, že president Obama se pohybuje po tenkém ledě. Jeho záměr bombardovat Islamistický stát v Sýrii může vést k důsledkům, které lze teď těžko předvídat. US president před nějakým časem vyloučit spočinout v Iráku nohou na půdě. Teď to chce. Spojené státy v blízké budoucnosti mohou pod záminkou poskytnutí výcviku irácké pravidelné armádě a formacím kurdské pešmergy zvýšit přítomnost sil speciálních operací v severní části Iráku. Současně s tím se irácká armáda přisune k okraji bojové zóny. Složení možné koalice se ještě bude muset definovat.

Turecko neodmítlo myšlenku na zřízení nárazníkové zóny na zemi a bezletové zóny u syrských hranic. Ankara přišla s myšlenkou přesunout vojska do Sýrie, to ale nepodpořily Spojené státy. Turecko věří, že zřízení nárazníkových zón u hranic oddělí síly syrské „umírněné“ opozice podporované Ankarou od radikálů Jabhat al-Nusra a Islamistického státu. Turecko chce dohodu s Íránem, která by předjímala tureckou kontrolu nad nárazníkovou zónou výměnou za íránskou kontrolu nad iráckými východními provinciemi.

Tyto plány však odmítly jak Spojené státy, tak Írán, čímž se Turecko izolovalo od aktivní části této koalice. Washington na Turecko nemá žádné páky. US doufají, že budou moci situaci upravit poté, co Rada bezpečnosti Spojených národů řekne na operaci v Iráku „Ano“.

Turecký parlament přede dvěma měsíci schválil rozhodnutí dovolit ozbrojeným silám provádět operace v Sýrii. Toto povelení se bude muset příští měsíc prodloužit. US nedovolily Turecku, aby jednalo tak, jak chce. Erdogan při volbách uvažoval o jiných scénářích. Na stole byla i operace komandos v Mosulu k osvobození rukojmí. Vojáci však dospěli k závěru, že taková operace by byla bez americké podpory nemožná.

***

Turecká Strana spravedlnosti a rozvoje před dvěma lety uspořádala 30. září 2012 svůj čtvrtý konvent. Tam si osobovali vůdcovství Střednímu východu. Vůdce Hamasu Khaled Mashal Erdoganovi tehdy říkal, že nejenže je vůdcem Turecka, nýbrž že je spíše vůdcem celého islámského světa. Už tomu tak není. Podle Wall Street Journal se dnes Turecký středovýchodní sen změnil v noční můru. (1)

V cestě turecké nezávislé středovýchodní politiky stojí Spojené státy. Jakýkoliv pokus odchýlit se od následování Washingtonem definované linie vede k nedorozuměním, z nichž se jen zlomeček dostane na veřejnost. Erdogan nedávno řekl, že s presidentem Obamou přímo už hodně dávno nemluvil. Tohle přiznání ukazuje, jak napjatými se ty vztahy staly.

(1) Soner Cagaptay, Turkey’s Middle-East Dream Becomes a Nightmare // The Wall Street Journal, September 3, 2014.

Zdroj: strategic-culture.org

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Čtěte také:

• Jelikož se Turecko odmítá připojit k “anti-ISIS” koalici, tak John Kerry začíná prosit
• „Umírnění“ syrští rebelové podepisují s ISIS pakt o neútočení; Irák vzdoruje US
• Turecký činitel: Křesťanství je už více kultura než náboženství
• Sýrie nad svým územím sestřelila tureckou stíhačku F-4 [naposledy aktualizováno 5.7 23:59]

Sdílejte přátelům