Dnešní příspěvek bude trochu odlehčený. Minulý týden jsem si dohledával různé informace k italským volbám a narazil jsem na starší video úryvek z filmu o účetním Fantozzim. Komický hrdina se zcela nechává shrnout atmosférou voleb a představou, že stojí před úkolem dostát jakési občanské povinnosti. Výběru nejlepšího kandidáta věnuje maximální úsilí a podléhá představě, že výsledek bude mít zásadní vliv na to, jakým směrem se bude jeho budoucnost a život ubírat (což je s přihlédnutím k trvanlivosti italských vlád obzvláště vtipné).
Má to hodně společného s otázkou, kterou si v poslední době kladu velmi často. Má vůbec smysl věnovat politice tolik času, když jsou mezi politickými aktéry zcela minimální rozdíly? Má smysl zabývat se politikou, kterou bych měl už kvůli její samotné podstatě zavrhovat (protože si vážně nedokážu představit, že by politika byla o něčem jiném, než o přerozdělování zdrojů produktivní části obyvatelstva, o regulaci životů a vnucování vlastních představ o životě druhým). Nestálo by za to, vzdát se času věnovaného politice ve prospěch toho, co máme mnohem větší šanci ovlivnit a tím tak působit na své okolí – osobnímu životu, profesní kariéře, rozjezdu podnikání, čištění studánek, pomoci hendikepovaným, naplňování osobních ambic a cílů?
Ponechám to bez dalšího komentáře, a doufám, že se na našich stránkách k tématu voleb, ke smyslu volební účasti či k tomu, jak lze na volební účast a neúčast nahlížet optikou libertariánské etiky, vrátíme.
Čtenáře, kteří se nechtějí jen bavit, zatím odkáží na jiné weby:
Martin Pánek a Dominik Stroukal: Sofiina parlamentní volba (obhajoba volební účasti)
Jakub Skala: Odpověď na článek Sofiina parlamentní volba
Janči Tralich: Ve voľbách hlasujúci anarchisty
Originální článek naleznete zde:
Účetní Fantozzi a volby. My a politika