Západ vede závod s časem – když zkouší ospravedlnit válku se Sýrií jako údajně „boj“ proti tzv. „Islamistickému státu“ (ISIS) v Sýrii, než si svět plně uvědomí, že to byl ve skutečnosti Západ a jeho spojenci, kdo ve vlastně ISIS vytvořili, a kdo ho až do těchto dnů vyzbrojoval, financoval a usměrňoval. Ve spěchu, který lze nazvat jedině zoufalým a hraničícím se zločinným šílenstvím, oznámil Západ, že začal se vzdušnými a raketovými útoky na území Sýrie.
Tvrdí, že útočí na ISIS, avšak – na rozdíl od své kampaně v sousedním Iráku – konkrétně US odmítají poskytnout jakékoliv podrobnosti o tom, co opravdu v Sýrii dělají.
Reuters ve svém článku „arabští partneři US zahájili první nálety na IS v Sýrii,“ referovala, že:
Spojené státy a několik arabských spojenců ze Zálivu v úterý zahájili letecké a raketové údery na bašty Islamistického státu v Sýrii, US činitelé řekli, že to otevírá novou a daleko komplikovanější frontu v bitvě proti militantům.
„Mohu potvrdit, že US vojska a partnerské národní sily podnikají proti teroristům (Islamistického státu) v Sýrii vojenské akce pomocí mixu bitevníků, bombardérů a proti-pozemních střel Tomahawk,“ uvedl v prohlášení tiskový tajemník Pentagonu kontradmirál John Kirby.
Jsou to ti samí „arabští partneři,“ kteří rovněž mají historii vyzbrojování a financování terorismu podél syrských hranic stejně jako podpory teroristických organizací operujících v Sýrii samotné? Zvláště Saúdská Arábie a Katar poskytují peníze a hotovost, zatímco US CIA zajišťovaly distribuci převážně podél turecké hranice se Sýrií na severu a Jordánské hranice se Sýrií na jihu.
I přes roky povídání pokoušejícího se rozlišovat mezi tím, co Západ nazývá „umírněnými“, od známých teroristických organizací včetně těch na seznamu zahraničních teroristických organizací US ministerstva zahraničí jako Al Nusra a Islamistický stát v Iráku a Sýrii (ISIS), tak je jasné, že doslova dny před tím, než ISIS přešli do Iráku, čímž spustili poslední geopolitickou krizi v regionu, tak ISIS bojovala po boku těch tzv. umírněných při útoku na syrské město Kassab u tureckých hranic. Turecko, člen NATO, při tom dokonce zašlo až tak daleko, že pro tento útok poskytlo letecké krytí, a ten byl ve skutečnosti veden z tureckého území.
Skutečností zůstává, že jediný poctivý boj proti Al Kaiídě, ISIS a dalšími teroristickým skupinám v regionu až dosud vedla jen syrská vláda a její ozbrojené síly.
Vysekat pro Západní zástupná vojska „teroristickou metropoli“
.jpg "Kniha Rozprava o dobrovolném otroctví")
Ať je tím, na co US a jejich „arabští partneři“ v tomto okamžiku v Sýrii útočí, cokoliv, určitě to není ISIS. Až se kouř rozplyne, tak nejspíš spatříme syrský region Raqqa oddělený a pevně v rukou těch samých teroristů, o kterých US tvrdí, že na ně útočí. Jedinou změnou bude to, že ti teď budou mít prospěch z US letecké síly a Západní média je už nebudou nazývat ISIS, nýbrž místo toho „umírněnými“. I vysekání Aleppa by mohlo být pravděpodobným, a ještě vznešenějším cílem Západu – s tím, že by se buď to, nebo Raqqa převedlo na „metropoli opozice“ jako to bylo s Benghází v Libyi.
Vysekání kusu území ze Sýrie a vytvoření „nárazníkových zón“ bylo součástí US agendy v Sýrii už roky – dávno před tím, než upekli hrozbu ISIS jako potenciální záminku k přímé US vojenské intervenci. ISIS je prostě jen poslední konstrukt použitý k realizaci této strategie.
Ač by myšlenka na nárazníkové zóny mohla vypadat, že je něčím jako poslední poctivý pokus vyřešit rostoucí regionální krizi a „zvítězit“ v Syrské válce, skutečností je, že je plánovaná nejméně od března 2012, kdy tuhle myšlenku navrhl korporátními finančníky dotovaný Brookingský institut ve svém „Memorandu 21 o Středním východě, hodnocení možností pro změnu režimu,“ kde konkrétně uvedli:
„Alternativou je diplomatické úsilí zaměřené nejdříve na to, jak ukončit násilí, a jak získat humanitární přístup, jak se to děje pod vedením Annana. To by mohlo vést k vytvoření bezpečných útočišť a humanitárních koridorů, které by musely být podpořeny omezenou vojenskou silou. To by samozřejmě neplnilo US cíl pro Sýrii a Assad by se mohl držet u moci. Avšak od tohoto startovního okamžiku by bylo možné vytvářet širokou koalici s odpovídajícím mezinárodním mandátem, která by mohla k tomuto úsilí přidat další donucovací akce.
Brookingský institut ve svém Memorandu 21 o Středním východu „Hodnocení možností na změnu režimu“ nedělá žádné tajnosti s tím, že humanitární „odpovědnost k ochraně“ je jen záminkou k dlouho plánované změně režimu. Když se nepovedlo podbídnout „humanitární intervenci,“ tak se oprášila ta stará „válka proti terorismu“ a jako záminky se použije jí.
Brookingští pokračují popisem, jak by mohlo Turecko přisunutím velkého množství zbraní a vojáků podél svých hranic v koordinaci s Izraelským úsilím na jihu Sýrie pomoci ovlivnit násilnou změnu režimu v Sýrii:
Kromě toho izraelské zpravodajské služby mají dobrou znalost Sýrie stejně jako agenty uvnitř syrského režimu, kterých by bylo možno použít k podvracení mocenské základny režimu a k tlaku na odstranění Assada. Izrael by mohl rozmístit síly na Golandských výšinách nebo kolem nich, a tím by odvrátil režimní síly od potlačování opozice. Takováto postavení by mohla vyvolat uvnitř Assadova režimu strach z války na více frontách, zvláště kdyby Turecko bylo ochotno udělat na hranicích to samé a kdyby syrská opozice byla živená neustálou dietou zbraní a výcviku. Takováto mobilizace by snad mohla přesvědčit syrské vojenské vedení, aby svrhlo Assada, a tak zachránili sebe. Zastánci tvrdí, že tento dodatečný tlak by mohl překotit rovnováhu moci v Sýrii proti Assadovi, kdyby se ostatní síly řádně semkly.
„Nárazníková zóna“ je jasně dalším krokem v Západní konstrukci zaměřené na vytřískání změny režimu v Sýrii a mohla by být krokem, se kterým by syrská vláda výslovně nesouhlasila. Byl to rovněž krok, kterého je pouze zapotřebí jako záminky k postupu vpřed. V roce 2012 se využívalo vyfabrikovaných pohraničních incidentů s Tureckem, aby se pomohlo s realizací této strategie, to ale selhalo. Teď se využívá hrozby ISIS, aby se znovu podstrčilo přesně to samé schéma.
Spolu s tím, jak budou Turecko a Izrael nadále vyvíjet tlak na syrských hranicích, tak americké útoky na samotné syrské území v něm začnou vysekávat bezpečná útočiště a koridory popsané v roce 2012 Brookingskými.
Než by Sýrie a její spojenci mohli vyplnit geostrategickou mezeru po Západem podporovaných teroristech ve východní Sýrii a v severním Iráku, ta by do toho Západ vstoupil, ale pak by možná to, co mělo být pastí na Syřany a Íránce a jiné regionální síly, mohlo skončit místo toho jako past na Západní síly a jejich „arabské partnery“. To bude ale výlučně záviset na schopnostech Sýrie a jejích spojenců zavléct Západ do vleklých bojů – válčení, které by se mohlo rozprostřít až k prahu amerických spojenců v Perském zálivu.
Prozatím Sýrie a její spojenci musí pečlivě formulovat strategii, v níž se ubrání přehnané reakci na značné provokace, pochopí skutečnou povahu americké agrese, určí, zda byla uplatněna z pozice síly nebo neskutečné slabosti, a vymyslí protiopatření, která si poradí s dlouhodobými důsledky současné americké kampaně. Musí se vystihnout rovnováha mezi tím, že se Západu umožní vyčerpat své poslední zoufalé možnosti, ale zabrání se mu v dlouhodobém uchycení Západem podporovaných zástupců.
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
Čtěte také:
- Rusko varuje, že Obamova strategie “dvou tváří” v Sýrii povede „na Středním východě a v Africe k ohromné eskalaci”
- Hláška dne z Bílého domu v rámci edice Nálety na Sýrii
- Video: Teroristé ISIS otevřeně jezdí v tureckém Istanbulu metrem