Speciální operátor ministerstva zahraničí USA pro Venezuelu Elliot Abrams odhalil, že Venezuela už vlastní četné vysoce efektivní systémy S-300 (verze Antěj 2500). To činí vojenskou kampaň proti Venezuele vysoce nepravděpodobnou, protože pro každou botu pěšáka v poli je nesmírně důležité letecké krytí a ten systém S-300 je nesmírně efektivní. Rovněž to vysvětluje rozhodnutí členských států OAS – Kolumbie a Brazílie – neuchylovat se k vojenské intervenci proti Bolivarovské republice – válčení v džungli bez leteckého krytí by bylo nesmírně nákladné zvláště v počtech spotřebovaných vojáků, a to by brzy vedlo k sociálním a politickým nepokojům doma. Ač to ozbrojené síly USA věděly, tak se až do dnešního prohlášení Abramse, stavěly k oznámení tohoto problému velice zdráhavě, když zněly Trumpovy válečné bubny a ozývala se veškerá ta šaráda kolem onoho údajného přístupu k Venezuele s nasazením ‚veškerých možností‘.
Předtím FRN vycházela jen ze zprávy od izraelského satelitu poskytujícího lokaci systémů S-300, o kterých se předpokládalo, že jsou na cestě do bodů strategického umístění. Jelikož byl ten zdroj vzhledem k údajnému pohybu sporný, vedlo to k určitému zmatku, jestli Venezuela opravdu ty systémy má.
Tady se podívejte na Eliotovu prezentaci
Analytici CSS jsou toho názoru, že americká vojenská znalost relativně pokročilých venezuelských protileteckých kapacit je jedním z faktorů za tím teď už neblaze proslulým Abramsovým přiznáním, že USA zanechaly všech plánů pustit se do kampaně proti té Bolivarovské socialistické zemi.
Krátce, Venezuela má nyní v provozu nejméně šest systémů, kdy každý systém může zasahovat téměř 25 pokročilých letadel nebo jiných útočných letounů současně. To znamená, že Venezuelské protiletecké síly mohou současně útočit na 150 amerických bitevníků, bombardérů, útočných letounů a také balistických raket. Při zásahové účinnosti asi 85%-90% by musely USA očekávat, že ztratí při každé misi přes 130 letadel, pokud by systémy SAM nebyly přesyceny. Ovšem USA vlastní asi 1800 bitevníků a útočných letounů, což je úplný arzenál; kdy mnohé z nich jsou nasazeny všude po světě a použít by jich tedy všech k útoku z mnoha důvodů nešlo, a to včetně zranitelnosti při takovém množství a logistice.
Systém S-300 je účinný proti americkým bitevníkům, útočným letounům a bombardérům 4. a 5. generace, kdy bombardéry snižují výšku, aby se vyhýbali zachycení. Říká se, že Venezuela má nejméně pět těchto systémů Antěj 2500, nyní už rozmístěných a jeden S-300VM. Tyto systémy jsou si nesmírně podobné a souhrnně lze říci, že Venezuela má šest systémů S-300 sestávajících z několika modelů tohoto systému.
K hlavnímu odhalení došlo před několika hodinami, kdy americké ministerstvo zahraničí po poradě za zavřenými dveřmi poskytlo médiím briefing o svém přesvědčení, že několik letounů ruských ozbrojených sil v počtu více než 100 vojáků je už ve Venezuele nasazených, aby pomohli zajistit, že ty S-300 jsou ve funkčním stavu. Počítá se s tím, že do venezuelských S-300 instalují i nejnovější softwarové aktualizace. Je o nich známo, že jsou schopny zasahovat nejvyšší kategorie bitevníků a útočných letounů jak F-16, F-14 a F/A-18 včetně 4.5 generace po modernizacích stejně jako tryskáče 5. generace jako F-35 a ničit je přes všechna protiopatření s 85% úspěšností.
Rusové by mohli ve Venezuele být, aby dohlédli na to, že ty S-300/Antěj 2500 jsou aktualizované, aby úspěšně ničily americké tryskáče na více než 230 km daleko s naváděním střel 47N6E2 nebo podobných. Tyto aktualizované systémy jsou schopny ničit nejen balistické střely krátkého dosahu, ale i balistické střely středního dosahu. Ty využívají systém velení a řízení 83M6E2 skládající se z vozidla velitelského stanoviště 54K6E2 a z přehledového radaru 64N6E2. Ty zahrnují radary 30N6E2 pro řízení palby, ozařování cílů a navádění střel.
Avšak Abramsova prohlášení, že Rusové tam jsou, aby provedli elektro-opravy nutné, aby mohly S-300 fungovat i po výpadcích elektřiny jsou pochybná, uvážíme-li, že tyto systémy na elektrické síti vůbec nefungují. Toto prohlášení nejspíše pronesl, aby dal možnému americkému útoku přeci jen nějakou věrohodnost, tj. že takový útok na venezuelský elektrický systém by se dal zopakovat a že je tudíž možné, že by americké letectvo mohlo zaútočit během takového výpadku. To je však v rozporu se skutečnostmi známými o elektrických systémech využívaných ozbrojenými silami včetně záložních generátorů nebo zavedených oddělených sítích, uvedeme-li jen část.
„Podle našeho názoru je jednou z věcí, kvůli které tam Rusové jsou, pomoc úřadům se systémy S-300, které utrpěly kvůli výpadku elektřiny,“ řekl speciální zástupce Abrams.
Abrams objasnil, že USA není známo, jaký druh údržby tam ruští vojáci provádí, což je ve zjevném rozporu s tím tvrzením proneseným o chvilku dříve.
Počátkem března Národní elektrárenská korporace Venezuely ohlásila sabotáž na velké hydroelektrárně El Guri. Kvůli tomuto incidentu v Caracasu a v 21 z 23 států země došlo k výpadkům elektřiny. Nicolas Maduro z tohoto incidentu obvinil Washington. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo reagoval odmítnutím těchto domněnek, přičemž ale tweety od amerických politiků jako Marco Rubio zjevně americký zásah potvrzovaly.
V sobotu 23. března na letiště u Caracasu přiletěly dva letouny s ruskými vojáky ke konzultacím o vojensko-technické spolupráci. Podle zpráv místních médií do Venezuely přiletělo 99 vojáků a také 35 tun nákladu. Jak zdůrazňovala mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharova, přítomnost ruských specialistů podléhá dohodě o vojensko-technické spolupráci mezi Moskvou a Caracasem.
Global Research, April 06, 2019
Fort Russ 30 March 2019
Zdroj: https://www.globalresearch.ca/u-s-admits-cannot-attack-venezuela/5673251