Ministerstvo energetiky sklonilo zbraně a stáhlo svá vojska z války proti žhavící žárovce, která začala v roce 2007. Trvalo to pěkně dlouho, poslední továrna, co je v USA dělala, zavřela v roce 2010. Těžko už je seženete v obchodech, a když už, tak díky bohu u Amazonu!
Škody tím napáchané lze pořád ještě napravit. Naše domovy mohou být zase teplé a krásná a přitom legálně. Můžete si ráno rozsvítit, aniž by vám oči drásaly ty oslepující podvrhy elektrického „světla“. Jak Wall Street Journal shrnul nastalý okamžik: „Milujete-li ty starosvětské žárovky, můžete si je nadále kupovat.“
Pro mě, jakožto velkého fandu krátké novely Ayn Rand Hymna, znamená osvobození žárovky hodně. Ta byla sice napsána v roce 1937, ale z větší části byla předloha sepsána už ve 20. letech v Rusku. V této anti-utopii jde krutá vládní komise po mladém muži, který znovu objevil žárovku. Odsoudili ho za to, že se opovážil sám myslet a vycházeli z presumpce, že chtěl překonat sociální řád plánované chudoby. Tato společnost ovládaná totalitním státem je naprosto šťastná se svými svíčkami a touží po tom, aby se nekonaly žádné kroky vpřed, které nejsou výslovně schváleny vládnoucí třídou.
Ayn Rand použila jako příklad žárovku, protože to je takový velký symbol síly lidské mysli. Je v naší moci zapřáhnout energii pocházejících z nebes. „Síla nebe může být vytvořena na popud člověka,“ vykládá hlavní postava Hymny. „Neexistují žádné meze pro jeho tajemství a jeho moc, a lze způsobit, aby nám to udělilo cokoliv, o co jsme se rozhodli požádat.“
Jako to hodnotí Murray Rothbard v ozvěně Randiných náhledů, žárovka nakonec lidstvo osvobodila z nutnosti podrobit se rotaci země při určování pracovních hodin. Umožnila noční basketbal, zvýšila bezpečnost našich silnic a přepnula civilizaci na 24 hodinové trvání. Žárovka znamená daleko více, než to, co představuje její fyzikální podstata. To byl úsvit vlády lidstva nad světem.
Před pár lety jsem rozjímal nad touto Randinou novelou a díval jsem se na větrák na svém stropě. Místnost osvětlovaly tři žhavící žárovky svým teplým světlem. Tyto konkrétní žárovky nevydávaly to modré a mrazivě bílé světlo. Sklo bylo průzračné a klikatící se vlákno žhnulo jako miniaturní plamen. A i tak byl ten plamen spoután a přetvořen na služebníka lidských snů a aspirací.
Ten hlubší příběh je o těch skrz naskrz podlých pokusech byrokratů spolu s těmi bandami politiků zakazovat žárovku tak, jak jsme ji vždy znali. Jinými slovy je to ono spiknutí z Hymny, které ovšem prožíváme v reálném životě.
Všechno to přišlo se Zákonem o energetické nezávislosti z roku 2007, který volal po útlumu žhavících žárovek do roku 2012 (Kongres různými dodatky tento konečný termín odkládal). Tento zákon zakazoval žárovky podle výkonu, nikoliv podle názvu. V praxi to znamenalo smrt toho světla, jakého jsme si užívali od 19. století.
Nejdříve z regálů obchodů vyhnali žárovky o 100 wattech. Pak se to zhoršovalo a vyhubili 40 a 60 wattové žárovky. Továrny, které je kdysi vyráběly, se zavřely.
Budete-li se do toho hrabat hlouběji, zjistíte cosi pozoruhodného: pro jejich zákaz neexistuje žádný vědecký podklad. Uvažme třeba deset let starou analýzu Howarda Brandstona, člena Společnosti osvětlovacího inženýrství Severní Ameriky a jednoho z mozků za renovací Sochy svobody v 80. letech.
Brandston argumentoval, že vládní metriky lumenů na watty jsou úplný nesmysl. Vůbec neuvažovaly kvalitu světla v místnosti. Vůbec neuvažovaly náklady na výměnu nebo nebezpečí těch „účinnějších“ osvětlovadel pro životní prostředí (fluorescenční zářivky obsahují rtuť) a vůbec neuvažují základní důvod, kvůli kterému žárovky máme, tj. abychom jim osvětlovali prostor. Zaměřuje se na velmi úzkou oblast hodnocení na úkor všech těch uvážení v širším kontextu.
„Ty kalkulace použité vládou a dalšími vynucovateli a propagátory používání fluorescenčních baněk,“ řekl, „jsou čistě matematickými blafy, které nemají nic společného s realitou.“
To mi zní jako pravdivé. Tak jak může spotřebitel rozhodnout, která žárovka je nejlepší? Brandston říká, že subjektivní posouzení doplněné úvahami o trvanlivosti žárovky jsou více než postačující. Nepotřebujete žádné byrokraty, nepotřebujete žádné experty.
Ale i když jsou ty nové žárovky hnusné, tak copak nešetří energii? Brandston řekl:
„Myslet si, že poskytnout to přesně potřebné světlo je, je tím hlavním přínosem, hraničí se směšností. Nejlepší by pak pro nás bylo prosazovat senzory přítomnosti a řízené tlumení světla a doporučit, aby všechny tlumiče se nastavili na poskytování jen 95 procent výkonu světelných zdrojů, protože při většině činností více nepotřebujeme.“
Tak proč nám to všechno vláda dělá? Přesně to zapadá spolu se vším ostatním do federální politiky posledních 60 let. Vypadá to, jako by si vytkli jako hlavní politický cíl zvyšovat mizérii lidí. Kvůli tomu byla funkčnost našich toalet, kohoutků, detergentů a umývacích kapalin odsabotována kontrolou spotřeby vody, ač žádná z těchto politik nezpůsobila žádný významný rozdíl v celkové spotřebě vody. Jen se podívejte, co nám vláda udělala s našimi koupelnami.
Proto nás nutí recyklovat, ač nikdo nikdy neprokázal, že tyto povinnosti jakkoliv životnímu prostředí pomáhají. Proto jsme zdaňováni za věci, které rádi děláme, jako řízení auta. Kvůli tomu už si nesmíme léky brát normálním způsobem, dokud nám to nepovolí doktor. Kvůli tomu musíme snášet to povýšené poučování od veřejných činitelů o fast foodech, o cukrovinkách a o tom, jak zamořujeme svět odpady.
A co mají všechny tyto politiky společného? Útočí na věci, které máme rádi, a zpříjemňují nám život, a pak nás nutí do používání podřadných produktů a služeb. Vnucují nám to jako pokání, které musíme dělat v zájmu obecného blaha – bez ohledu na to, že obecné blaho je ve skutečnosti zlepšení našich životů.
Což nás přivádí zpět k Ayn Rand a k žárovce. Ona na vládu nahlížela prorocky předvídavým způsobem. Vyrůstala v režimu slibů ráje na zemi, ale skončilo to vytvořením pekla pro každého, kdo nepatřil k vládnoucí třídě. Viděla, že vláda nemůže to vybájené dobro přinést a že to nakonec musí skončit poklesem k oslavám chudoby a ke zničení toho, o co jako šlo, a vynalézáním etiky obětování se člověka celku jako prostředku zakrytí jejich zločinů. A když se k tomu pak nepřidáte, tak jste nepřítelem lidu.
Je až neuvěřitelné, že jsme prošli celým tím cyklem. Úplně stejně jako v Hymně americká vláda ve skutečnosti žárovku tak, jak jsme ji znali, téměř zakázala. Tak se jen zamyslete nad úžasnými důsledky tohoto a zeptejte se sami sebe, proč si to vlastně necháme líbit.
Moje vlastní matka na základě osobního doporučení před několika lety vyměnila všechny své žárovky za ty fluorescenční zářiče. Když jsem seděl v jejím domě, cítil jsem se pořád tak nějak neurčitě podrážděný těmi světly mrazivé barvy v jejím obýváku – takové studené a trýznivé – a u sebe jsem je musel zhasnout.
Když jsem pak seděl v tlumeně osvětleném pokoji, tak jsem o tom uvažoval: Tohle nám vláda dělá. Ohromný vynález z úsvitu modernosti je svévolně vyháněn z použitelnosti. Budu si muset, až příště přijedu na svátky, přivést své vlastní žárovky?
Proč by vůbec měla vláda mít postavení, aby rozhodovala, jaké technologie mohu a nemohu používat, jako kdyby spotřebitelé byli příliš hloupí, aby takováto rozhodnutí mohli přijímat sami za sebe? Kdo je tu od toho, aby rozhodoval, co je efektivní, a jaký by měl být odpovídající poměr mezi vynaloženou energií a vytvořeným světlem? Více z podstaty, proč by vůbec mělo být věcí vlády, aby za nás vybírala, které technologie jsou pro nás špatné?
Je to o ničivých nákladech na různé regulace a není to vůbec o svobodě. Je to o ohrožení experimentování a inovací. Kdyby se včas v 90. letech rozběhl ten regulační aparát na mobilní telefonii, tak bychom neměli nikdy šanci si ani představit něco jako moderní chytrý telefon. Kdyby se povedlo prosadit regulace na digitální obchodování v roce 2000, o jaké se snažili, tak by se zastavil vzestup těch peer-to-peer služeb jako Uber. Bitcon je dalším příkladem technologií, které prorazily systémem znárodnění peněz, aby nám ukázal něco úplně nového.
Ve skutečnosti jedním z důvodů, proč byl digitální svět až do časů, které skončily před pár lety, tak inovativní, bylo přesně to, že regulátoři se ještě nestihli chytit toho tempa vývoje inovací. To se ale nejspíš změní s novými protitrustovými snahami.
Regulace technologií zmrazí status quo tak, aby se stalo trvalým. Ve vládě je zákaz zákazem, čímsi, co se musí vynucovat a nikoliv upravovat podle nových objevů a přístupů. Regulační intervence zastaví pokrok historie tím, že zmrzačí všechny hranice překračující možnosti lidské představivosti.
Žijeme v časech, kdy z politiky neslýcháme moc dobrých zpráv. Využijme tudíž tento víkend, abychom oslavili přijetí pokroku, svolení pro moudrost trhu, tu novou svobodu, která se zas objevila pro tento ohromně důležitý symbol lidského triumfu nad výchozí chudobou.
by Tyler Durden
Sat, 09/07/2019 – 17:10
Authored by Jeffrey Tucker via The American Institute for Economic Research,
Něco dalšího o našich spasitelích:
Zdroj: https://www.zerohedge.com/news/2019-09-07/its-lightbulb-liberation-day