Mnoho komentátorů, novinářů, politologů, Václav Klaus i Miloš Zeman si při hodnocení právě proběhnuvších voleb neodpustilo poznámku na téma,kterak to voliči spočítali tradičním stranám, jak bezhlavě hledají jiné alternativy a spasitele a jak je špatná ona nepolitická politika, která zavedeným partajím ubírá na vážnosti i životaschopnosti.
Jaké jsou důvody tohoto stavu však již málokterý z nich realisticky vysvětlí. Ono je to totiž vysvětlení bolestné a je velmi špatnou vizitkou nikoliv primárně voličů, ale především práce právě těch zavedených tradičních politických stran. Pokud byla v Česku po sametovém obchodu s mocí alespoň malá naděje na standardní demokratické vedení společnosti a vyprofilování politického boje mezi pravicovým a levicovým viděním světa, pohasla, díky pánům Klausovi a Zemanovi, podepsáním tzv. „Opoziční smlouvy“.
Tímto podpisem znovu odešly veškeré ideologické vize, demokratické standardy a morální principy tradiční civilizované politické práce do propadliště dějin a byly nahrazeny postbolševickými manýry Národní fronty, nomenklaturních kádrů a vzájemné soudružské pomoci. Ačkoliv se to možná zpočátku tak nejevilo a i někteří pravicově naladění příznivci ODS tleskali tomuto kroku jako „státnickému vydrbání“ s nepříjemnými konkurenčními malými partajemi, ohlédnutím se do historie musíme konstatovat, že to byl naopak čin pro pravicovou politiku v ČR naprosto smrtelný.
Ať je to jak chce, Klaus a jeho strana byla od svého založení přeci jen jakýmsi symbolem liberální politiky a mnoho lidí věřilo, že deklarované vize budou uvádět i do společenské praxe. Je sice smutnou pravdou, že s odkazy na „sociální smír“ a koaliční třenice to nebylo tak horké, ale alespoň v náznacích se něco málo povedlo a republika mohla po prožitém čtyřicetiletém komunistickém koncentráku trochu svobodně dýchat.
Podpisem pod „Oposmlouvu“ však ikona české pravicové politiky dala jasně najevo svoje politické priority. Těmi nebyly ideové vize, ale klientelistické bafuňaření a trestání partajních odpadlíků. Uvolnila se stavidla korupce, politického kšeftaření a morálního obkročáku. Zatímco Zemanovým voličům to nepřišlo nijak divné ani pohoršeníhodné, ODS započala cestu do politického pekla, neboť racionálně uvažující pravicový volič, na rozdíl od naprogramovaných rudých volebních gard, klíčící zlo pochopil a začal dávat najevo svoje rozhořčení.
Tímto okamžikem převzala hlavní iniciativu v tunelování státu od pravdy, lásky a jejich spřátelených komunistů, agentů a estébáků nová generace mocenské věrchušky, později nazvaná kmotři a jejich politické děvky. K lizu se dostali kluci, co spolu mluví, kterým připadalo správné, že konečně budou odměněni za svoji politickou práci na stranických sekretariátech v letech boje „za demokracii“ a „Opoziční smlouva“ jim k tomu poskytne dokonalé krytí.
Tím také v Česku skončila i předstíraná hra na nějaké ideologické, politické či konkurující si vize. Už tehdy skončila doba tradičních politických stran, které byly nahrazeny zákulisním kutím piklí o postech, trafikách, zakázkách, dotacích a jiných odklonech ze státního rozpočtu. Porodila své Dalíky, Ráthy, Rittigy, Janoušky a jim podobné, kterým ony bájné „tradiční“ politické strany jen dělaly právní servis, personální agentury či policejní ochranku.
Politická pravice, mediálně presentovaná ODS či později založenou servisní organizací Kalouskových miliard TOP09, sice ještě chabě ve svých volebních programech sem tam něco připomněla z libertariánských principů, ale její praktická politika byla již nalevo i od principů sociálně-demokratických. Realizace socialistické politiky „dobro za vaše peníze i přes vaše mrtvoly“ se tak stala společným jmenovatelem všech zbabělých hlavních parlamentních partají, které se tak staly naprosto nečitelnými a jen velmi těžko bylo možné v nich najít nějaký rozdíl, neboť všechny vsadily na intelektuální lenost a vychovávaly si elektorát, který lze za jeho peníze lehce nakoupit.
Kmotrovská klientelistická mafie tak dosáhla svého cíle. Z demokratických voleb se stala tragikomická fraška, kde si volič může pouze vybrat svého neomarxistického zloděje jen v různé barvě partajního dresu a při tom zůstane zachován korupční status quo. Co si má v tomto případě vybrat rozumně uvažující člověk toužící po občanských svobodách, malém státu a volném trhu je neřešitelné. Takto smýšlející lidé byli „tradičními partajními spolky“ vytlačeni na okraj společnosti a své zastoupení ve volených mocenských strukturách takřka nemají šanci získat, neboť i těch pár menších stran vyznávajících stejné myšlenky je mainstreamovými médii posměšně dehonestováno na nezvolitelná spiklenecká uskupení zvláštně hovořících extrémistů, kterým nikdo nerozumí.
Jako relevantní náhražka jsou pak nabízena právě různá „nepolitická“ hnutí za koblihu, hnutí odstavených kmotrů, kteří to přehnali s mlaskáním u koryt, hnutí revolučních šílenců či rychlokvašené straničky bez naděje na dlouhodobější perspektivu. Vždy se stejnými populistickými hesly o boji s korupcí, se zloději, s nezaměstnaností. Liší se jen marketingovými možnostmi svých sponzorů či vlastníků a figurami či popularitou najatých Bárbín a manekýnů. S programy si většinou mnoho starostí nedělají, s realistickými vizemi do budoucnosti už vůbec a tak nakonec lehce splynou s již nabízeným politickým zbožím či brzy zaniknou.
Lidé tedy k volbám nechodí, nebo většinově volí „hloupě“ ono pověstné menší zlo. Oni vlastně žádný dobrý výběr nemají. Heslo o volbách, které kdyby měly šanci něco změnit, byly by dávno zakázány se pomalu naplnilo. Je s podivem, že se tomu diví Václav Klaus s Milošem Zemanem, kteří tomuto stavu postavili základy, je s podivem, že nad tím kroutí hlavou mediální mluvící hlavy, které bez pochopení souvislostí celý čas kolovrátkují stále stejné všeobecné fráze a je s podivem, že je to „překvapení“ i pro komentátory hlavního proudu, kteří svojí demagogickou propagandou pomáhají celý systém držet při životě.
Jednoduše řečeno, „milé tradiční“ politické strany, nebylo by „nepolitické politiky“, reklamně populistického Andreje Babiše ani tolika hlasů pro různé nezávislé iniciativy, pokud by vaše práce v uplynulých letech nepřipomínala spíše nájezdy loupeživých lapků drancujících statky obyvatelstva, amorálních kupčíků s mocí či velkopansky nadřazených sebestředných narcisů. Stvořili jste místo svobodné země protektorát zlodějů, zkorumpovaných byrokratů, daňové a právní džungle, erárních parazitů a bezcharakterních hovad. Tady je potom jakákoliv hra na volby a tradiční demokracii jen smutnou divadelní fraškou. Nevím čemu se tak divíte …
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)
Související články:
Volební program Velké Strany: Všechno, všem a zadarmo!
Odvoleno za koblihu
Karel Kříž vyšlo na: