Odstupující portugalský premiér José Sócrates včera přiznal, že jeho země je na pokraji krachu. Lisabon už také požádal Evropskou komisi o půjčku. Přijít to muselo. A další na řadě je s nejvyšší pravděpodobností Španělsko.
Loni touto dobou jsme mohli sledovat v přímém přenosu řeckou finanční krizi. V květnu Evropská unie uspořádala první velkou „záchrannou akci“, která na pár týdnů do značné míry fungovala. Od té doby následovala ještě řada dalších akcí, které dělaly na finanční trhy stále menší a menší dojem.
Portugalsko – ztracený případ
Ta poslední, ke které došlo zhruba před týdnem, vlastně ani neměla žádný dopad. Trhy se zkrátka rozhodly, že evropským snahám o záchranu se věřit nedá a že Portugalsko je ztracený případ. S jeho platební neschopností počítaly jako s téměř danou věcí. Otázka nezněla zda, ale kdy. Od včerejška známe odpověď.
Kdy to v Portugalsku „rupne“, nešlo předpovědět o nic lépe, než kdy dojde k dalšímu zemětřesení v Japonsku. Ví se, že v tektonicky neklidných oblastech zkrátka zemětřesení hrozí, ale jeho příchod nelze předpovídat. Ve finančně neklidných oblastech typu Portugalska dojde k platební neschopnosti tehdy, až vláda vyčerpá likvidní prostředky. Při rostoucích německých úrokových sazbách a trvale vysoké rizikové přirážce se to zcela bezpochyby muselo, dříve nebo později, stát.
Pavel Kohout finmag.cz
Pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/v-portugalsku-uz-to-prasklo-pavel-kohout-americka-krize-byla-proti-evropske-legrace/
kam dál: