Poprvé v životě jsem se díval s radostí na pořad, moderovaný Václavem Moravcem. Takový výprask měl dostat už dávno. Českou televizí uměle vyvolaná pozice arbitra české politiky v podobě Otázek Václava Moravce, ovlivněná ryze jeho osobními postoji, které v práci skutečně profesionálního moderátora nemají absolutně co dělat, je zcela srovnatelná s vysíláním politických agitek před rokem 1989.
Roky čekám, kdy ho někdo usadí. Jenže se báli. Báli se jeho neotřesitelné pozice v našívaší ČT, báli se, že nebudou příště pozváni, když většina lidi u nás volí jen toho, koho vidí v TV, a je mnohdy úplně jedno, co říká, báli se, že až v nějakém pořadu nebudou, vykoupe je jeho ironickými poznámkami a rovnou rozhodne, jak má co být, aby to mohl skrze svůj pořad národu sdělit. A u nás více než kde jinde přece platí, že co říkali v televizi, to je pravda. Čekal jsem roky a dočkal jsem se včera při debatě kandidátů na prezidenta České republiky.
Miloš Zeman je po deseti letech zjevně odpočinutý a v řadě oblastí nad věcí. Nesouhlasím s ním ve velmi dlouhé frontě pohledů na různé děje a řešení, ale vždy jsem věděl, co od něj mohu čekat. Zcela s ním ovšem, stejně jako s Václavem Klausem, sdílím pohled na dnešní novináře, nad kterými se musí Peroutka v hrobě obracet. A když nemáte co ztratit, máte ještě větší svobodu svého vyjadřování. Miloš Zeman nemá co ztratit, protože když se prezidentem nestane, vrátí se na Vysočinu. Oproti tomu Karel Schwarzenberg by, stejně jako v případě funkce ministra zahraničí, velmi rád rozšířil záznamy ve svém rodokmenu, o čemž se v době svého ministrování už za Zelené uvolněně a se samolibým úsměvem zmínil po jmenování u sklenky na Pražském Hradě. Miloš Zeman je v tomto ohledu svobodnější, a díky tomu dal Václavu Moravcovi konečně výchovný výprask.
Podle mě i včera Zeman Schwarzenberga převálcoval jak v projevu, tak znalostech, ale i jednoznačnosti sdělení jeho postojů, zatímco Schwarzenberg v mnoha ohledech mlžil. Tečkou za jeho nevolitelností je pro mě osobně následující věta: „Já jsem vždy říkal a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu.“ Srovnávat podmínky po druhé světové válce s podmínkami dneška je úlet. Němci podle mě jen sklidili, co zaseli, a už nikdy se k tomu nechci vracet.
Daleko největší radost mi ale udělal Miloš Zeman svým přístupem k Václavu Moravcovi. Kdyby nic jiného, jakože ani jeden z kandidátů není kandidátem mým, tak ten dlouhé roky zasloužený výprask, na který neměl nikdo v jeho pořadu odvahu, a který Moravec dostal včera od Zemana, se mi stal satisfakcí za sledování aktuální prezidentské kampaně lidí jako byl Fischer, nebo Fischerová. Díky za to včerejší pobavení. Stálo to za to.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
EU dá Egyptu 5 mld eur na jejich ´demokracii´. Peníze, které nemáme
.
František Matějka vyšlo na: