Velké naděje Kyjeva vkládané do Republikánů se rozplynou

Vítězství Republikánů v US mezivolbách – při němž převzali kontrolu nad oběma komorami Kongresu – v Kyjevě rozdmýchalo naděje.

Tam si myslí, že ty štědré balíčky americké pomoci, které jim slíbili za časů protestů na Majdanu, nakonec tedy přeci jen dorazí a pomohou jejich režim vytáhnout z bryndy, do které svépomocně zabředl.

Ukrajinský president Petro Porošenko se vítá s US vicepresidentem Joe Bidenem.

Bývalý ministr zahraničí Ukrajiny Volodymir Ohryzko oznámil, že drtivé vítězství Republikánů je pro Ukrajinu pozitivním signálem. Konec konců republikánský senátor John McCain, o němž se předpokládá, že bude předsedat senátní Komisi ozbrojených služeb, vyjádřil podporu pro přímé dodávky zbraní z US na Ukrajinu. I další prominentní členové jeho strany pronášeli podobná prohlášení.

Skupina republikánských senátorů už slíbila, že by obě komory Kongresu už brzy mohly zahájit debatu o “Zákonu o prevenci ruské agrese 2014”. Tento zákon, který byl Kongresu předložen na jaře, by na Rusko uvalil nové sankce a okamžitě by Kyjevu poskytl vojenskou a technickou pomoc. Avšak Obamova administrativa byla prozatím schopna nacházet rozmanité důvody ke zdržení hlasování o tomto zákonu.

Kalkulace Kyjeva se ve skutečnosti zakládaly na vratkých základech.

Americká zahraniční politika je tak jako tak, stejně určována presidentem, a ač k tomu Obama pořád ještě má mandát, tak je nepravděpodobné, že by významně změnil kurz poté, co jej vytyčil. Jak uvedl Daniel Wagner z Huffington Post, ti senátoři, kteří sympatizují s Kyjevem, budou nejspíš zklamáni, protože, ti mají málo pravomocí k dosažení čehokoliv bez “nějaké smysluplnější a koordinovanější reakce od Evropy, a ta jasně nepřichází.”

Republikáni navíc nejsou vůbec jednotnou silou a není ani záruka, že by jejich příští presidentský kandidát patřil k zástupcům pravicového křídla této strany. Např. jedním z hlavních kandidátů na nominaci je republikánský senátor Rand Paul, který se ukázal být trvalým odpůrcem US intervencionismu.

Republikáni se necítí být odpovědní za ten chaos na Ukrajině, který tam Demokraté podnítili, a nemají sklon pomáhat současné US administrativě, aby se z tohoto chaosu vymotala. Když pomohou Obamovi zachránit si tvář, tak tím nic nezískají. Největším problémem Kyjeva není, jak si opatřit nové zbraně, se kterými by se Ukrajinská armáda – obeznámená jen se sovětskou technikou – musela naučit zacházet. Jejich největším problémem je jak zastavit ekonomický propad této země. A kdo drží otěže těch Západních lokajů, kteří Ukrajinu vylupují? Američtí Republikáni jsou navíc vždy, když přijde na nabídky finanční pomoci, zdráhavější než Demokraté. A jsou na to hrdí. Jestli až dosud od Obamy něco nepřišlo, tak teď už to tím spíše nelze čekat.

Rozsáhlé zkušenosti Henryho Kissingera mu dovolily, aby přesně vypíchl příčinu Ukrajinské krize: když Washington začal s podněcováním nepokojů na Ukrajině, tak opominul vzít v úvahu, jakou má tato země důležitost pro Rusko. V úsudcích tohoto dojena americké diplomacie lze slyšet ozvěnu teorie “odpovědi na výzvu” od Arnolda Toynebeeho.

Když oponentovi vnutíte výzvu kvůli něčemu, co pro vás není moc důležité, je to ale extrémně důležité pro něj, tak podstupujete nebezpečí, že narazíte na tak silnou reakci, které nebude schopni čelit, i kdybyste v podstatě měli silnější pozici.

Kissinger tvrdí, že Bílý dům jedná, jako by nechápal, že jeho vztahy s Ruskem mají daleko kritičtější důležitost než jeho vztahy s Ukrajinou.

Richard Pipes, který býval za Reaganovy administrativy vedoucím poradcem pro Rusko, a který pomohl vytvořit ideologii “impéria zla”, tentokrát přichází s velice rozumnými argumenty, když vidí, jaké vážné sankce byly už sice na Rusko uvaleny, aniž by však měly nějak moc účinek. Říká, že to není nic, co by Západ chtěl nebo mohl dělat, ale tato aktivní opatření by mohla vést k válce. Pipes předpovídá, že Washington je připraven Ukrajinu opustit a ponechat ji jako ruskou sféru vlivu. Z US hlediska je však nepřijatelné, aby Rusko použilo svých vojáků k oddělení nějaké části od Ukrajiny. Pokud k tomu bude docházet, tak budou US aktivně zapojeny. Dodal, že si nedovede představit situaci, při níž začne US vláda na Ukrajinu vyvážet zbraně.

Pipes vidí nejhlavnější problém Ukrajiny v tom, že tato země nikdy nebyla nezávislá, a že nemá zkušenost s výstavbou státu. Vysvětluje, že Kyjev musí přijít na to, jak kontrolovat své území, bojovat proti korupci a budovat mocnou armádu. Věří tomu, že ukrajinské úřady mají sice ještě hodně práce, kterou je třeba udělat, že ale svých cílů dosáhnout mohou. Varuje, že ač se Ukrajina k Západu připojit může, tak to bude trvat asi tak 50 let, nikoliv 10 či 20. Tady Pipes buď propadá přílišné samolibosti, nebo domněnkám, že topící by mohl být pověřen svou vlastní záchranou, protože ti, co jsou teď na Ukrajině u moci, nemají ani 10 měsíců, natož pak 10 či 50 let.

Náměstkyně US ministra zahraničí Victoria Nuland rozdává v Kyjevě majdanským aktivistům sušenky.

Ani Michajl Pobrebinskij, ředitel kyjevského Centra pro studia politiky a konfliktů, si nemyslí, že změny v US Kongresu povedou k rozhodujícímu posuvu v US politice vůči Ukrajině. Určitě ne, pokud bude v úřadu Barack Obama. Avšak Obamův kurz na Ukrajině vyvolává ještě větší destabilizaci. “Nechápu americkou logiku,” tvrdí Pogrebinskij. “Ukrajina přeci už má pro-americkou vládu. US by si ji měly chtít uchovat, pokud to jen půjde, oni tu ale rozkývávají člun, a to nedává žádný smysl. Už dávno žádná americká administrativa nevedla tak vyšinutou politiku.”

Co se týče té “vyšinuté politiky” – ta je reminiscencí akcí US velvyslance na Ukrajině Geoffrey Pyatta, který se dožaduje, aby Kyjev uvalil sankce na Donbas a přerušil veškeré ekonomické vazby s Ruskem. Ale nikdo na Západě např. nešpitl ani slovo o prominutí dluhů Ukrajině nebo o zajištění objednávek od Evropy a od US, které by nahradily ty, co ztratí v Rusku. “Prostě jen chtějí smést ukrajinskou ekonomiku. To, co navrhuje americký velvyslanec, by mohlo vést jedině ke společenskému rozvratu,” uzavírá jeden ukrajinský expert.

Poté, co americký experiment s “demokratizací” Ukrajiny skončí krachem, potom, jak k tomu dochází často, příští US administrativa za tento zahraničně politický debakl odmítne odpovědnost.

Všechno se svede na chyby, kterých se dopustili jejich předchůdci, na intriky spřádané v Moskvě a na nevhodnou surovinu. Otázkou je jen to, jak rychle ovoce takto “vyšinuté” intervencionistické politiky během závěrečné fáze Obamova presidentování dozraje – což na Ukrajině povede ke kolapsu – a jakou cenu budou muset lidé této země za to všechno zaplatit.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: www.strategic-culture.org

Čtěte také:

• Krize sankcí EU-Rusko-Ukrajina: Merkelová z Německa říká, že „daňoví poplatníci EU budou muset dotovat Ukrajinu“
• US zaplatí polovinu nedoplatků za faktury od Gazpromu $1 miliardou dluhových garancí za Ukrajinu
• Pentagon požaduje, aby Rusko “okamžitě” odjelo s konvojem, NYT spolu s tím hlásí, že ruské dělostřelectvo pálí na Ukrajině
• Ukrajinský ministr obrany varuje před „nejhorším konfliktem od WWII“ a přesouvá síly k „boji proti plnocenné ruské invazi“
• Ukrajina obviňuje Rusko, že za chvilku zavře plyn, Rusko to popírá a Německo se děsí

Sdílejte přátelům