Velký finanční sektor poškozuje „reálnou ekonomiku“

V rozporu s široce rozšířenými předpoklady je velký finanční sektor pro ekonomiku špatný

Jeden z našich oblíbených ekonomů – Steve Keen – v roce 2010 předvedl, že velký finanční sektor ekonomiku poškozuje.

Konkrétně to byl Keen, kdo ukázal, že bankovní zisky nad 1% HDP jsou neudržitelné, a že vedou k ekonomice pyramidových her a – nakonec – přivodí depresi.

Velký finanční sektor rovněž zvyšuje nerovnost, která následně ekonomiku strhne.

V roce 2010 jsme uvedli, že extrémní nerovnost pomohla způsobit Velkou depresi .. a finanční krizi 2008. V roce 2011 jsme uvedli, že nerovnost pomohla způsobit pád Říše Římské.

Během několika krátkých let i ekonomové mainstreamu ujišťující, že na nerovnosti nezáleží, si začali uvědomovat, že pádivý růst nerovnosti ekonomiku mrzačí.

Pikettey správně uvedl, že teď je nerovnost nejhorší ve světové historii … a bude se jen zhoršovat.

***

Profesor ekonomie Jamie Galbraith argumentuje, že země s větším finančním sektorem mají větší nerovnost a tahle vazba není náhodná.

A podívejte se na tohle:

Dnes hlásí i Yves Smith, že i samotná nejprestižnější finanční agentura – BIS, známá jako „centrální banka centrálních bank“ s tím souhlasí.

BIS vydala důležitý dokument vtělený do konce jeho článku, který vyvolal dost velký rozruch, takže to vedlo k tomu, že ortodoxii kážící Economist si ho všimnul. V článku, „Proč růst finančního sektoru dusí růst reálné ekonomiky?“ je jeho robustní a přesvědčivá analýza toho, proč je příliš mnoho finančnictví špatně. Tento článek je pokračováním práce z roku 2012 od stejných autorů, Stephena Cecchettiho a Enisse Kharroubiho, kteří zjistili, že když finanční sektor přeroste určitou velikost, konkrétně když dluh soukromého sektoru převýší 100% HDP nebo když profese finančního průmyslu představují více než 3,9% pracovní síly, tak začne být brzdou růstu. Všimněte si, že samotná tato zjištění jsou prokletím dosavadní US politiky, kde se pohlíží na levnější dluh, deregulaci, větší přístup na finanční trhy a na „prohlubování financializace“ jako přednosti.

***

Článek začíná pohledem na empirická zjištění faktů, že větší finanční sektory korelují s nižší mírou růstu:

Graf závislosti růstu finančního sektoru a produktivity: Svislá osa růst produktivity, vodorovná osa pětiletý průměr nárůstu zaměstnanosti ve finančním zprostředkovatelství (odchylky od středních hodnot zemí).

Smith zmiňuje i jiné nové studie ukazující škodlivý účinek velkého finančního sektoru:

Brad DeLong počátkem tohoto týdne přišel s dalším důležitým článkem o tom, proč se finance stávají krvácením produktivity od profesora financí na NYU Thomase Philippona s názvem Finance versus Wal-Mart: Proč jsou finanční služby tak drahé?

Přestože se průmysl finančních služeb stal o tolik větším a údajně jsou ty firmy daleko efektivnější, tak jsou náklady na finanční zprostředkování vyšší, než byly v roce 1910. Jak je to možné? Je to všechno jen nové a vylepšené odírání? Je to ještě jednodušší. Je to v Keynesových kapitálových trzích jako kasinovém problému:

Historicky bývaly náklady na zprostředkování někde mezi 1,3% a 2,3% aktiv. Avšak tyhle jednotkové náklady se od 70. let dostaly do vzestupného trendu a teď jsou výrazně vyšší, než bývaly v minulosti. Jinými slovy finanční průmysl z roku 1900 byl zrovna tak jako finanční průmysl z roku 2010 schopen produkovat půjčky, obligace a akcie, přičemž to určitě dělal daleko levněji. To se, když to tak řekneme, přinejmenším vymyká běžnému chápání. Jak je to možné, že dnešní finanční průmysl není významně efektivnější, než byl finanční průmysl za Johna Pierponta Morgana? Technologická vylepšení se ve financích využila převážně ke zvýšení sekundárních tržních aktivit, tj. pro trading. Tradingové aktivity jsou mnohonásobně větší než kdykoliv během předchozí historie. Náklady tradingu sice poklesly, ale nenašel jsem žádné důkazy, že by nárůst likvidity vedl k lepším (tj. lépe informujícím) cenám nebo k lepšímu pojištění.

Pak je tu z politické perspektivy další proklínající zjištění, že regulace jsou silně zaujaté ve prospěch prosazování větší likvidity trhu. Čtenáři by si mohli vzpomenout, že k tomuto požadavku jsme už mnoho let skeptičtí, a všímáme si, že za našeho mládí v době kamenné, si nedělali strašné starosti z omezené likvidity na velkých a důležitých trzích, jako jsou korporátní obligace. Ovšem SEC a Fed se plnou vahou angažovaly do programu „více likvidity je lepší,“ s tím, že SEC tlačí na menší a menší transakční poplatky (což mělo ten perverzní účinek, že se uteklo od hlavních firem finančních služeb jakožto tradingových partnerů, místo aby se hýčkaly jako dobří zákaznici) a prosazoval se vysokofrekvenční trading, a Fed navíc dovolil, aby se deriváty neuvěřitelně rozrostly plevelně jako kudzu, což mj. komplikuje objevování cen na peněžních trzích.

A samozřejmě ten sektor přehnaně předražených finančních služeb na úrovni surových transakcí opět vysává zdroje ze všech ostatních sektorů.

Jak uvedla Tax Justice Network:

Ten přerostlý obrovitý finanční sektor není Zlatá husa přinášející prospěch všem, nýbrž je to kukačka v hnízdě, která utlačuje a poškozuje ostatní sektory a společnost. Winston Churchill to shrnul:

„Radši bych viděl finance méně pyšné a tenhle průmysl více na uzdě.“

Ohromný finanční sektor navíc překrucuje i politický proces a přetváří zastupitelskou formu vlády na oligarchii. Což zase následně ničí ekonomiku.

Post scriptum: Oligarchie také navíc ráda vede války … a válka je pro ekonomiku strašná.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

Čtěte také:

• Vládní utrácení nepomáhá ekonomice
• Steven Horwitz: Privatizace bez konkurence nemá smysl
• Státní zaměstnanci žádné daně neplatí. Je to účelová politická lež
• „De-dolarizace“ se prohlubuje: Rusko kupuje nejvíce zlata za šest měsíců, nadále rozprodává US vládní dluhopisy
• Průšvih! Evropa se chystá na tisk nekrytých peněz

Sdílejte přátelům