(ponz. redakce – na obrázku je prezident EU Herman van Rupouy – zdroj: ateo.cz)
Začnu trochu naivně. Když nám jako malým dětem vyprávěli o nacismu, druhé světové válce a nástupu komunistů k moci v ČR, jednu věc jsme absolutně nechápali. To si lidé vůbec nevšimli, že se plíživě blíží něco strašlivě nebezpečného? I když se objevily (z dnešního pohledu zcela zřejmé) první náznaky toho, že něco není v pořádku, a to jak v nacistickém Německu, tak i po válce u nás, dokonce s jistou dávkou demokracie pomohli nástupu podobných hrůz?
Dnes se již nedivím – děláme to samé. Dva příklady za všechno. Po naprosto absurdní záchraně ekonomiky Řecka – jste předlužení, půjčíme vám víc a vy slíbíte, že se budete odteď zadlužovat pomaleji, neprotestují miliony Evropanů kvůli tomu, že tato cesta vede do pozdějšího průseru (promiňte mi to slovo) galaktických rozměrů, ale naopak PROTI úsporám, které ani v této podobě nejsou dostatečné.
A to nejen v Řecku, ale i dalších Evropských metropolích. V sobotních Událostech zazněla nádherná aktualita z Irska: “Země se topí v dluzích, pomoci by jí měla půjčka až 85 miliard eur.” Rozumíte někdo této logice? Z velkých dluhů pomůže další obrovský dluh? Nepomohlo by spíše ty dluhy začít splácet?
Vyjdou kvůli tomu lidé do ulic? Nikoli, spíš budou protestovat proti tomu, aby se šetřilo a dluhy platily, podporováni rétorikou odborářských bossů. Jak to celé dopadne? Rozpadem eurozóny? Válkou? Přijde vám to absurdní? Ale co se stane, až peníze v EU opravdu dojdou? Zajímavě se k tématu vyjadřuje Nigel Farage v evropském parlamentu (mimochodem, ten nejistě vyhlížející prošedivělý úředník ve videu je VÁŠ PREZIDENT za 7,5 milionu Kč ročního platu. To je zhýralost!):
Pak ještě druhý příklad, a to je hodně peprná čabajka. Faktické znárodnění soukromého penzijního systému v Maďarsku (http://ekonomika.idnes.cz/madarske-reseni-schodku-rozpoctu-znarodni-se-miliardy-uspor-na-penzi-1kr-/eko-zahranicni.aspx?c=A101126_190309_eko-zahranicni_abr) z důvodu nedostatku peněz ve státním systému. Samolibost a nesoudnost maďarských politiků, plynoucí z jejich absolutní neschopnosti, dospěla vrcholu: jsem blbec, ale mám moc. Velkou moc, dokonce ústavní většinu, můžu si dovolit cokoli. Řídit ekonomiku neumím, tak si ty peníze ukradnu. Okradu stovky tisíc obyčejných lidí, protože jinak to neumím, a zákony podle toho přizpůsobím. Fuj! Před sedmdesáti lety se kradly majetky Židů, před šedesáti zemědělců, dnes střadatelů soukromých penzijních fondů. Co se bude muset stát, aby si lidé uvědomili, že už je opravdu zle?
Nastává období konce současné demokracie jako vlády lidu, a počátku útisku menšiny lidí pracujících a skutečně vytvářejících hodnoty, těch co platí několik daní z každé vydělané koruny – z příjmu, z přidané hodnoty, spotřební daně, z nemovitosti, z dividend, dědické daně, útisk ze strany většiny parazitů – příživníků na státu, na daních, na sociálním systému pod záminkou kouzelného slůvka – solidarity, na hodnotách, které jsme vytvořili. Ale ono to nestačí – vytvářené hodnoty nejsou již dostatečné, aby všechny uživily, a prožíráme tak daleko více, než jsme vytvořili, děláme dluhy. Ti, kteří je tvoří, a ti, kteří je volí, je nikdy neplatili a platit ani nebudou, nemají z čeho. Není to ani chyba těch politiků – zkuste v našem politickém systému jít do voleb s programem razantních škrtů. Je to chyba systému, který umožňuje, aby dva příživníci přehlasovali svého chlebodárce, je to spirála, že které není cesty zpět.
Tento blog je něco jako můj osobní manifest. Děje se něco hrozného, co skončí v nejlepším případě rozpadem EU a eurozóny, v horším případě válkou. Víme o tom, ale nemůžeme s tím v rámci současné demokracie nic dělat.
Adam Kožela vyšlo na ihned.cz autor je vydavatel magazínu Studenta, největšího magazínu pro studenty vysokých škol v ČR a SR.
PS: Víte, jak se k vývoji staví naše generace? Učíme se jazyky – angličtinu, ruštinu, arabštinu, čínštinu, španělštinu, portugalštinu… Připravujeme se na to, že možná budeme muset emigrovat – jak dlouho to bude trvat, než znárodní můj majetek? A kde je vůbec ta hranice – 30% daň? 50% daň? 90% daň?
kam dál: