Chci slyšet, že mě někdo nechce kvůli barvě pleti, že mě nechce, protože jsem tlustej, ošklivej nebo mám blbou výslovnost „r“, nebo že vypadám jak nácek, než že už někoho mají, přestože nikoho nemají.
S blogerem Vítem Hassanem máme mnoho rozepří. Jedna z nich je i z oblasti údajné diskriminace menšin, respektive (ne)zaměstnání někoho kvůli barvě pleti. On tvrdí, že je to diskriminační (viz diskuse pod jeho posledním článkem), já tvrdím, že je férovější vyřknout a slyšet pravdu, než lež.
Chci slyšet, že mě nechtějí proto, že mám vyholenou hlavu, tetování, náušnici v uchu, nebo že jsem muž a ne žena. Nechci slyšet napište, zavolejte, snažte se, ozveme se… zatímco ten, kdo pracovní příležitost poskytuje, už je stejně dávno přesvědčen, že chce někoho jiného, třeba štíhlého, hnědého, bílého, černého, nebo žlutého, že na to místo chce ženu, nebo někoho, kdo umí říkat „r“. Chci férovou hru a chci slyšet pravdu. Nechci slyšet lež, vidět přetvářku a pot na čele někoho, kdo si vymýšlí důvody jen proto, aby splnil nějakej pitomej antidiskriminační zákon. Nechci ztrácet čas falší, marnými nadějemi a iluzí.
Víte, on život nikdy nebyl, není a nebude férovej. Odpradávna si lidé vybírali mezi lidmi podle řady atributů. Ať už šlo o sňatky, partnerství, nebo práci. Jedinečný výběr na základě ryze osobních kritérií v jakékoli oblasti života je jednou ze základních lidských vlastností. V rámci boje za údajnou rovnoprávnost vytvořili různí sociální inženýři a rádoby zastánci různorodých menšin zákony, o nichž se domnívají, že zajistily prostředí pro konec přirozeného výběru podle osobních preferencí. Jediné, čeho však dosáhli, je nárůst byrokracie, nutnost vymýšlet si, lhát, upravovat zadání inzerátů a výběrových řízení a ztrácet čas. Oboustranně. Umělý vlk se nažral a přirozená koza zůstala celá.
Opravdu si někdo myslí, že když před existencí antidiskriminačních opatření někdo nechtěl zaměstnat například cikána, tlustýho býlýho chlapa, starou ženskou, nebo pomalovanýho gaye šminkama, že je teď zaměstná? Neblbněte. Ne, nezaměstná. Nehodnotím, jestli je to správně nebo ne. Jsem totiž hluboce přesvědčený o tom, že mi takové hodnocení nepřísluší, stejně jako nepřísluší v soukromém sektoru ani státu. Jde mi o něco úplně jiného. Jde mi o to, že lidskou podstatu, myšlení konkrétního jedince, jeho osobní preference, ať už jsou ovlivněny čímkoli, prostě nikdy žádný zákon nepředělá. Může s tím řada z vás nesouhlasit, ale je to tak. Jediným výsledkem jakýchkoli antidiskriminačních snah je vznik nových falešných iluzí, nových lží a nových marných nadějí.
Víte Hassane, když mi někdo na desátém místě v řadě, kam jsem ve falešné iluzi došel, řekne, že „už má někoho jiného“, nebo „že se ještě ozve“, přestože si na všech těch deseti místech stejně už předem, když mě viděli, řekli od pohledu „tak TOHLE teda ne“, ztratím čas, peníze, nadšení, zájem. Když mi někdo na třetím místě férově řekne, že mě nechce, protože jsem holohlavej a tlustej a vypadám jak nácek, založím firmu se stejným předmětem podnikání a položím ho na lopatky cenou a kvalitou služeb. Ale hlavně budu mít skvělej pocit, že mi nikdo nemazal med kole huby, zatímco život marnotratně běžel dál.
Ne, žádný antidiskriminační zákon lidi nepředělá. Udělá z jedněch lidí lháře (dokonce mnohdy z existenčních důvodů v době krize i z těch, kteří do té doby nelhali) a v druhých vyvolá marnou naději a iluzi, že mají teď lepší postavení. Raději pravdu, než vyumělkovanou lež, zabalenou do pentlí. Vždycky a za každých okolností.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Breivik, svastika… prodával trička se znakem EU. Hrozí mu 10 let
.
František Matějka vyšlo na:
Víte Hassane, raději pravdu, než vyumělkovanou lež. Vždycky