Prý systémové řešení, které vytvoří zdroj pro boj s povodněmi. Je to další naprostý nesmysl. Vláda jen zneužila povodní k dalšímu zvýšení daní. Každému, kdo platí daně, chce strhnout další stovku měsíčně.
Vláda prý chce dokonce vytvořit speciální položky ve státním rozpočtu, takzvané rezervy povodňové solidarity. „Ze slevy na dani z příjmu každého daňového poplatníka by se odvádělo stranou sto korun. Tyto peníze by nesměly být projedeny a sloužily by právě na likvidaci následků budoucích povodní. Je potřeba, aby bylo přijato takovéto systémové řešení do budoucna,” uvedl předseda vlády. „Znamená to například odříci si jednu krabičku cigaret a dvě piva měsíčně, aby byla zajištěna rezerva na odstraňování následků povodní,” řekl k tomu Kalousek. Ani na okamžik bych nechtěl být v kůži lidí, které postihla povodeň. Vím, jaké to, když Vám živel vezme téměř všechno, kromě života. V roce 2005 jsme vyhořeli a co nezničil požár, dokonala voda od hasičů. Vše skončilo v kontejneru a my začínali znovu. Přesto jednoznačně sděluji svůj názor, že výše navrhované řešení vlády je zneužitím povodní k navýšení daní, k vytvoření pocitu solidarity před podzimními volbami, a v neposlední řadě dalším sprostým rabováním (bohužel v mezích zákona) v peněženkách těch, co si vydělávají prací a vytvářením hodnot, aby uživili sebe a své rodiny.
Vláda chce dalším „malým“ pouštěním žilou získat až 4 miliardy ročně, aby prý měla na boj s povodněmi. Tato cílová částka se jeví jako směšná, když to porovnáme s tím, co politici způsobili za škody České republice za poslední roky.
Namátkou vybírám, že Česká republika je třetím nejčastěji žalovaným státem světa za nedodržování sjednaných pravidel hry na mezinárodním poli. Poměr počtu arbitráží k počtu obyvatel nás v této „soutěži“ řadí dokonce na první místo na světě. Jen na právní zastupování, přestože je státní aparát plný právníků, jsme vydali my všichni prostřednictvím státu už přes 1,6 miliardy korun soukromým advokátním kancelářím a to bez rozdílu toho, zda jsme vyhráli, nebo ne. Celkový účet za prohrané arbitráže je zatím na hodnotě cca 17 miliard korun. V řadě případů jsou dokonce podmínky vyplacení našich peněz neveřejné (!). V dalších 14 aktivních arbitrážích jde až o 20 miliard.
Naprosto nesmyslná podpora větrníků a slunečních panelů nás za státem zákony garantovaných podmínek bude stát další desítky miliard. A jestli ta pravidla, podle kterých „investoři“ investovali do garantovaných odkupů elektrické energie, v čase změní, čekají nás jen další logicky prohrané arbitráže.
Každý rok tento stát utratí cca 600 miliard ze „veřejné“ zakázky. Řada z nich je zcela zbytečných a účelových, výjimkou nejsou rozdané zakázky pod rukou, rozdělené na tzv. „podlimitní“ kusy. Kapsch uzavřel dodatky za Řebíčka během Vánoc, kdy se o výběrovém řízení nikdo jiný ani pořádně nedozvěděl. Výjimkou nejsou ani zakázky vypsané a podepsané těsně před odchodem z politiky nebo před ukončením mandátu vlády, jako například luxusní hotel u Vojenské nemocnice v Praze. Podle Transparency International se cca 30% peněz „ztratí“, a to kvůli korupci a předražení zakázek. I kdyby to bylo jen 5%, což je odhad ze sféry pohádek, činí to ročně cca 30 miliard. Mohli bychom psát kilometry dlouhé seznamy. Koneckonců zmiňují se o nich média i zdejší blogeři.
Před volbami slibovali politici, kteří vytvořili vládní koalici, nezvyšování daní a razantní boj se zvyšováním státního rozpočtu. Místo skutečného šetření na výše uvedených příkladech, teď chtějí plošně sebrat peníze policistům, vojákům a záchranářům, a oblbují nás tím, jak na sobě budou politici šetřit také. Těch pár milionů nakonec snadno získají jako vždy na veřejných zakázkách, protože přerozdělování nové povodňové daně bude stejné, jako u všech ostatních. Kdo věří v opak, není jen nenapravitelný optimista, ale blázen. Ano, nová povodňová daň je skutečně systémovým opatřením, ale ve prospěch těch, co si chtějí opět namastit kapsy na dalším přerozdělování. A nejhorší na tom je, že útočí na nejnižší pudy – tolik potřebnou a jistě žádoucí solidaritu mezi lidmi, jejíž pravý smysl tak sami devalvují.
Nezbývá mi než napsat, že zvednout daně umí každý blbec. To není žádné umění. Přijít ovšem například s tím, že pomoc při povodních je přednější, než příspěvky ve výši 115 milionů každý den na činnost EU, a požádat v této situaci o jejich jednorázové minimální snížení s důvodu živelné katastrofy (čímž bychom alespoň viděli, jak to s tou solidaritou myslí v Unii vážně), to už by chtělo kus skutečné politické odvahy.
Možné řešení nastalé situace by se dalo zkrátka, tak jako v mnoha jiných případech, shrnout do volně parafrázováné věty Miroslava Kalouska: „Znamená to například odříct si jeden zpolitikařený přerozdělovací kšeft ročně, aby byla zajištěna rezerva na odstraňování následků povodní.” Problém je, že vzít peníze novým zákonem daňovým poplatníkům, je tak snadné…
František Matějka je místopředseda Strany svobodných občanů
vyšlo na idnes.cz