Peníze ve zdravotnictví nejsou proto, že zřizovatelé zneužívají veřejných peněz na přihrávání zakázek z předraženého provozu a investic svým kamarádům, a že lékaři přistoupili na hru o body, které se staly zdrojem jejich obživy.
Mezi zdánlivé prkotiny patří každodenní malé položky. Tam, kde stačila běžná desinfekce použitého materiálu, tam nastupují dodavatelé jednorázových věcí. Tam, kde stačilo něco vyprat, nastoupili dodavatelé jednorázových obleků. Pak můžeme přitlačit na pilu. Tam, kde stačila obyčejná postel, židle a skříň na ošacení, tam nastoupili dodavatelé interiérů. Kde stačily dveře s klikou, máme fotobuňky za statisíce. Tam, kde přístroje stojí v zahraničí polovinu, máme dvakrát předražené, a k tomu jich máme víc na počet obyvatel, než ve státech, které by si to dovolit mohly. A finále? Do vedoucích pozic zřizovatelů si politici jmenují své koně po volbách, aby se vše výše uvedené mohlo dít ve směru podle toho, kdo vyhrál volby ve městě či v kraji. Samostatnou kapitolou jsou pak lidé, kteří chodí za doktory s každou blbostí, místo aby se drželi starého dobrého ´týden s lékařem a sedm dní bez něj´.
Novodobí vyděrači v bílých pláštích, kteří se zaštiťují lékařskými odbory, používající údajné zájmy nemocných lidí jako lidský štít pro zájmy své osobní, využívají stejného modelu, který je vlastní téměř všem oborům, které jsou financovány z veřejných peněz. Je jedno, zda jde o zdravotnictví, silnice, železnice, školství, obranu, nebo finance. Princip je vždy stejný. Vždy se najde nějaká ta „Camorra“, která si před sebe nahrne určitou skupinu občanů České republiky a jejich „zájmy“, které zastupuje, aby si na nich nakonec jen namastila kapsu z veřejných peněz a bojovala za zachování prohnilého systému veřejného financování. Nikomu z nich nejde o blaho společnosti. Jde o zachování vlastní pracovní příležitosti a osobních, tolik návykových, životních standardů.
Každý rok u nás stoupá počet osobních bankrotů, konkurzů firem a exekucí. To vážně není nikomu divné, že mezi nimi nejsou lékaři a zdravotnická zařízení? Takže, milí odborářští bossové, až zase budete oblbovat lidi tím, že jednáte v jejich zájmu, vzpomeňte si nejprve na důvody svého studia, kdy v rozhodování o něm hrály v drtivé většině prim osobní ambice uznání z profese a budoucí peníze pro vás z práce, nikoli blaho nějaké imaginární společnosti, pokračujte přes honění se za vykázanými body za mnohdy nesmyslné úkony jen proto, že na základě nich vám pak pojišťovny platí, a skončit můžete u osobních výhod ze strany farmaceutických firem, jejichž preparáty předepisujete. Pokud navíc rozhodujete vy, nebo vaši nadřízení, o nákupu zdravotnické techniky a každodenních potřeb, nebo vybavení nemocnic, nezapomeňte na tu misku vah přidat také provize za takové nákupy. Samostatnou kapitolou jsou pak náklady zdravotních pojištoven, které se mnohdy se zdravotnictvím ani nepotkají. Tohle je totiž hlavní problém našeho zdravotnictví. Proto v něm peníze chybí.
Ve zdravotnictví prostě lidé plýtvají a okrádají ostošest, stejně jako jinde, kde jsou veřejné peníze. To je celé a netřeba hledat nějaké zásadně složité příčiny. Problémem veřejného zdravotnictví je totiž sám princip veřejného zdravotnictví.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Pachatelé dobra vybrali nejlepší foto na světě. Připravte si peníze
.
František Matějka vyšlo na:
Zdravotnictví chybí peníze, říká lékařská Camorra, odbory