Vždy budu mít palnou zbraň a to primárně legální. Pokud by někdo prosadil, že občanům stát zbraně sebere, vždy budu mít palnou zbraň, v tu chvíli nelegální. Do toho, jak, kdy a čím budu chránit život, zdraví nebo majetek minimálně moje nebo mé rodiny, mi nikdo nikdy kecat nebude. Ani stát ne.
Po střelbě v americkém městě Newtown se znovu vyrojili pachatelé dobra a žhavě diskutují nad tím, že nebýt zbraní mezi občany, nebyly by masakry se zbraní v ruce. Víte co? Neřeším, jestli nějaké takové masakry jsou. Před mnoha lety jsem si dlouhé hodiny povídal s psychologem, který dělá vstupní testy policistů, sloužících v elitních jednotkách. Dodnes mám v uších jeho hodnocení: „Ti kluci jsou vlastně stejní psychopati, jako pachatelé těch nejhorších trestných činů, proti kterým zasahují. Nikdo normální by toho nikdy nešel. Je mezi nimi jediný rozdíl. Ti kluci mají placku a zákon na své straně.“ Úplně stejné je to v armádě a ve válečných konfliktech a není nejmenší důvod si myslet, že mezi občany mimo tyto složky to bude jinak. Všude se vždycky nějaký magor najde. Masakry byly, jsou a bezpochyby budou, co lidi budou žít na této planetě. Někdy mezi občany, jindy dokonce s posvěcením vlád.
Proč neřeším, že se jinde dějí masakry, jako v Newtownu? Protože s tím prostě nic neudělám, stejně jako pachatelé dobra a všichni ti, co jim tleskají. A já se prostě fakt nerad zabývám čímkoli, co nejsem schopen jakkoli ovlivnit. Co ale ovlivnit schopen jsem, to je život a zdraví moje a mé rodiny. Raději někoho zabiju a půjdu si sednout, raději k tomu použiju i nelegální zbraň, hlavně když přežiju já nebo moji blízcí.
Nikdo nikdy neodstraní možnost, že někomu někde na světě hrábne. Nevidím jediný důvod k tomu, aby když někomu někde hrábne, natož člověku na druhé straně planety, kterého ani neznám, jsem za to měl já nést odpovědnost. Chci být ale maximálně připraven na to, že hrábne někomu blíž, než třeba za louží. Takže znovu až na morek kosti: Vždy budu mít palnou zbraň. Do toho, jak, kdy a čím budu chránit život, zdraví nebo majetek minimálně moje nebo mé rodiny, mi nikdo nikdy kecat nebude. Ani stát ne, natož pachatelé dobra. Stát, natož pachatelé dobra, mně a členům mé rodiny život nedali. Nebudou mi kecat do toho, jak ho chránit, i kdyby byl zase někde nějaký masakr. A bude. Jsme totiž jenom lidi.
AKTUÁLNĚ NABÍZÍM TAKÉ ČLÁNEK:
Víte Hassane, raději pravdu, než vyumělkovanou lež. Vždycky
.
František Matějka vyšlo na:
Neexistuje počet obětí, který by odůvodnil odebrání zbraní občanům