Europoslanec za ČSSD Jiří Havel o Václavu Klausovi prohlásil, že má pro naši zemi hodnotu trnové koruny. Učinil tak z toho důvodu, že na nedávném summitu EU v Bruselu se náš prezident kriticky vyjádřil o snaze finančních a politických elit vytvořit systém tzv. globální vlády, vykonávající přímý regulativní dohled nad hospodářskými i politickými procesy na úrovni národních států.
A jak už se v jistých kruzích stalo neblahým zvykem, neopomněl přitom zdůraznit, že se v této pozici český prezident vyjímal jako onen příslovečný kůl v plotě.
Zápas o státní suverenitu Když už měl Jiří Havel tu potřebu hodnotit Václava Klause formou zcela nemístného a v kontextu jeho výroku i smysl postrádajícího srovnání s jednou z pro křesťany nejcennějších relikvií, tak si také dovolím na chvíli opustit striktně sekulární slovník – Pán Bůh zaplať za Václava Klause!
Neříkám to proto, že bych souhlasil se vším, co kdy pan prezident naší či cizí veřejnosti sdělí. Na příčiny finanční a hospodářské krize i její řešení možná nemáme vždy stejný názor, ale jeho téměř osamělý zápas o naši státní suverenitu si zasluhuje obdiv. Prezident Klaus při nedávném vystoupení v OSN či o pár dnů později v Bruselu nevolal po nějaké formě izolacionismu či autarkie. Naopak vyzdvihl potřebu spolupráce mezi jednotlivými státy, což ovšem předpokládá, že se jedni automaticky nepodřizují diktátu či většinovému mínění druhých. Princip globální vlády je v přímém rozporu s principem subsidiarity, o kterém tak rádi hovoří eurokrati. Globální vládnutí je také v praxi neslučitelné s demokracií. Je sice technicky možné nasadit světovládě demokratickou masku, ale to, co se za ní bude skrývat, bude mít s autentickou samosprávou jen pramálo společného. To jistě Václav Klaus ví. Proto to jeho soustavné tažení proti nikým nedelegované moci nevládního sektoru či oklešťování reálných pravomocí vlád na úrovni materiálně suverénních států. Tak jako je náš stát dnes „občanskou společností“ a politiku určujícím byznysem oklešťován zevnitř, tak je ohrožován zvenčí nadnárodně smýšlejícími snílky se stále méně skrývanými mocenskými ambicemi. Ale to, co ví Václav Klaus, vědí i jeho oponenti. A proto jim tak leží v žaludku.
Je povinností prezidenta republiky hájit její nezávislost. Úřad, v němž v této věci selhal Václav Havel, když na půdě OSN již v roce 1995 navrhoval přeměnu Valného shromáždění na „parlament světa“ či zřízení celosvětových policejních jednotek a globální daně, je z hlediska naší státní suverenity nyní v dobrých rukou.
Václav Klaus požívá mezi našimi občany o poznání vyšší důvěry než ostatní politici. Je na čase, aby se tato mlčící většina probudila a dala i v nadcházejících volbách najevo, že strany, jejichž politika vede k oslabování české státní suverenity, dostaly tentokrát červenou.