Dnes ráno se ti, kdo očekávali důsledky mimo kontrolu roztočeného deflačního vrávorání, dostali o krok blíže svému cíli, když francouzský president Francois Hollande požádal svého ministerského předsedu, který zaujal tento post jen před několika krátkými měsíci v březnu, aby zformoval novou vládu poté, co jak hlásí Reuters, „se začal poohlížet po tom, jak uplatnit v kabinetu svou vůli, když rebelující levicoví ministři začali volat po obratu čelem vzad v ekonomické politice,“ což spustil ministr hospodářství Arnaud Montebourg dožadující se, aby Francie už skoncovala se „zbídačováním.“ Guardian byl v této věci poněkud přímější: „Francie vstoupila do nezmapovaných politických vod, ministerský předseda Manual Valls předložil rezignaci své vlády, jelikož vypukla politická krize, kterou spustil jeho svéhlavý ministr hospodářství, který volal po skoncování s politikami zbídačování uvalenými Německem.“
Krátce, jen dny poté, co jsme referovali, že v socialistickém ráji začínají pod pokličkou bublat potíže, když se souhlas Madura ve Venezuele propadl na nejnižší číslo všech dob, tak v socialismu opět vypukla bouře, tentokrát ve Francii.
Podrobnosti:
Ministerský předseda, sociální demokrat srovnávaný s Tony Blairem, začal jednat s pro něj charakteristickou hbitostí ve snaze, znovu prosadit svou autoritu. Přes jeho pomocníky uniklo v neděli ve známost, že ministr hospodářství Arnaud Monterbourg překročil „žlutou linii“, když se dopustil dvojího zločinu jak kritikou francouzského presidenta, tak i cenného spojence.
Montebourg, 51, vypálil v sobotu v interview s Le Monde slovní palbu a to následoval proslov ke shromáždění Socialistické strany o den později. Se zastřenou narážkou na presidenta Francois Hollanda řekl, že jeho nepřítelem je konformismus, a „teď můj nepřítel vládne. Francie je přeci svobodná země, která by se neměla jak posedlá šikovat za německou pravicí,“ tvrdil a naléhavě při tom apeloval na „patřičný a zdravý odpor.“
K jeho kritice se připojil ministr vzdělání Benoit Hamon, který v pondělí popíral, že by byl neloajální. I třetí ministryně Aurélie Filipetti vypadá, že je ohrožena ztrátou jobu, když těmto svým dvěma disidentským kolegům na Twitteru popřála „dobrý den“.
Že by třeba došlo k ironickému případu poetické spravedlnosti a i s ní skoncovali přes Twitter? Mezi tím se nic ve Francii nezměnilo a peníze jiných lidí tam zjevně už dochází:
Hollande, který je už politicky slabý, když je souhlas s ním na nejnižší úrovni všech dob 17%, Vallse požádal, aby zformoval novou vládu „konzistentní s kurzem, který byl pro zemi stanoven,“ která bude podle očekávání vyhlášena v úterý. Valls slíbil, že se bude držet kurzu, v němž se sníží deficit, přičemž se ulehčí daňové břemeno podnikům, což jej zavedlo do konfliktu s levicovým křídlem ve straně reprezentovaným Monterbourgem. Tyto změny ještě nebyly realizovány, nezaměstnanost je téměř 11% a růst by v roce 2014 měl být jen 0,5%.
Teď už ta roztříštěnost levice otevřeně vybuchuje a Montebourg má v pondělí odpoledne pronést řeč.
Centro-pravicoví politici už apelovali na odstoupení ministra hospodářství, přičemž i někteří Socialisté uznávali, že je nelogické, aby ministr hospodářství útočil na hospodářskou politiku své vlastní vlády. A Národní fronta žádá rovnou rozpuštění parlamentu.
Pro Vallse bude výzvou dát dohromady vládu, která by mohla získat schválení národním shromážděním i přes revoltu levicového křídla Socialistické strany a přes dezerci ekologistů.
Je tu naděje, že ne všichni ministři se odvrátí od státu:
Analytici řekli, že Valls si nejspíš v kabinetu ponechá Hollandovy loajalisty včetně ministra financí Michel Sapin, ministra zemědělství Stephane Le Foll a ministra obrany Yves Le Drian. Ale Christiane Taubira z ministerstva spravedlnosti by mohla být mezi těmi, kdo Vallsovi zaplatí za pád jeho vlády.
Ještě se uvidí, zda Valls, který se stal ministerským předsedou v březnu, dostane při formování nové vlády volnou ruku na rozdíl od odcházející vlády, ve které se odrážely vnitřní rozpory Hollanda samotného. Le Parisien v pondělí ohlásil, že Hollandovi řekl ohledně Montebourga: „Buď on, nebo já.“
Nakonec to ale není jen levice, u koho je vřava. Jsou to i ti tzv. umírnění centro-pravicoví:
Jelikož politici už po očku pokukují po příštích presidentských volbách v roce 2017, tak se rozvíjí krize. Možná, že Monterbourg se už vidí jako příští vlajkonoš levice, zatímco Valls prozatím zůstával v zemi populární, ač i jeho míra popularity se zmenšila.
V krizi je ale i centro-pravicová UMP. Bývalý president Nicolas Sarkozy ještě neoznámil, zda bude kandidovat, ač se široce očekává, že bude. Ale bývalý ministerský předseda Alain Juppé, starosta Bordeaux, a bývalý ministr zemědělství Bruno Lemaire už před pár dny řekli, že se zúčastní primárek.
Z tohoto posledního socialistického fiaska má největší prospěch extrémní krajně pravicová Národní fronta, jejíž vůdkyně Marine Le Pen byla jedním z největších vítězů letošních voleb do Europarlamentu. A tak Evropa zase jednou prochází celým kruhem, neboť vzestup nacionalismu bude nevyhnutelně následovat po současném cyklickém ekonomickém kolapsu, který do Evropy přichází každých několik desetiletí.
Mezi tím díky obojímu evropské akcie rostou a slabší než očekávaný německý index obchodního klimatu IFO značí rozběh tiskáren, jelikož nekontrolovatelné zhroucení Evropy do deflace prostě znamená více „ulehčování“ (tisku peněz) od ECB (i kdyby mělo jít i jen o 1%), takže ta, i když je teď už zadřená všemi těmi před tím oznámenými OMT, TLTRO a ABS, tak už musí mít na svém „rozpisu prací“ mít i QE (tisk nových eur).
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
Čtěte také:
- Ve Francii vystřídal socialistu Sarkozyho socialista Hollande
- Pavel Kohout: Češi, levicový národ?
- Francie nabádá Británii k útoku na ruské oligarchy v Londýně
- ČSSD kritizuje ODS (TOP09) za to že se z ní stala ČSSD2
- Spolu s tím, jak do Bulharska dorazily F-15 z NATO, tak to zase zastavuje plynovod Jižní proud