Hodně lidí žije v omylu, že bolševici rokem 1989 skončili. Jenže stejně jako nevymažete s hlav lidí jiné myšlenkové proudy, nevymažete ani bolševismus. Hlavy současných evropských politiků jsou ho plné.
Bolševismus je původně politická skupina v ruské sociální demokracii, která přijala Vladimírovu Iljič Leninovu představu uspořádání strany. Protože šlo o většinu vedení (ruský – bolšinstvo), přívržencům Lenina se začalo říkat bolševici. Bolševismus následně označuje leninovu představu revoluční centralizované politické strany s pevnou ideologií, která principiálně nesouhlasí s jinými názory, ani se vznikem frakcí. Bolševismus později zásadně odmítal vznik politické či názorové menšiny a přeměnil se na ideový diktát vedení strany. Různými prostředky si vynucoval názorovou a politickou jednotu (Wiki).
Z obecné definice bolševismu soustřeďme pozornost na to podstatné:
1) Centralizovaná politická moc s pevnou ideologií, která principiálně nesouhlasí s oponentními názory.
2) Nerespektování jiných politických či názorových proudů a realizace ideového diktátu.
3) Vynucování si názorové a politické jednoty.
Dříve u nás
V dobách nedávno minulých používali představitelé centralizované politické moci různých slovních spojení, která dodávala politickou sílu budovatelské atmosféře. Ústav Českého národního korpusu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze má ve svém plánu napsat, kromě jiného, slovník totalitního jazyka – pod názvem práce Totalitní jazyk v bývalém Československu (1948-1989). Mezi pojmové a politicko-propagandistické okruhy tato práce řadí například „šťastná budoucnost“, „zákonitost dějin“, „centrální řízení“, „dětská perspektiva“, „mládí nejen lidské, ale i společenské“, „bdělost a ostražitost“, „internacionalismus“, nebo “každému podle jeho potřeb”.
Dnes v EU
„Zajistit růst“, „reagovat na výzvy“, „investice do budoucnosti“, „společně pracovat“, „myslet evropsky“, „náležitě jste se poučili z vývoje“, dosahujeme významného pokroku“, „návrhy byly přijaty velmi pozitivně“, „základním cílem je zaměstnanost“, „musíme uplatňovat jednotný standard“, „kompromisy nepřipustíme“. To nejsou citáty z dob nomenklaturních kádrů KSČ před rokem 1989, nebo z výše uvedené práce Českého národního korpusu. To je slovník šéfa Evropské komise Barrosa. Podobnost s materiálem, na kterém pracuje FF UK, je až děsivá. To pak snadno zapadne i například tak důležitá informace, že Evropský účetní dvůr už pošestnácté odmítl schválit rozpočet Unie za uplynulý rok a to kvůli chybnému účtování a zneužívání dotací…
Evropská komise nedávno došla k závěru, že musí výrazně posílit komunikaci s veřejností. Prvním impulsem byl okamžik, kdy francouzští a nizozemští voliči v roce 2005 odmítli v referendech evropskou ústavní smlouvu. Unijní „experti“ tehdy označili za hlavní důvod tohoto neúspěchu malou důvěru občanů ve společný evropský projekt. Podle oficiálního sdělení eurokomisařky pro komunikaci (to není podle mě nic jiného, než novodobá pozice politruka, dříve tedy „politický komisař“, nebo též „osvětový důstojník“) Margot Wallströmové „budou mít lidé v evropský projekt a jeho úspěch důvěru pouze v případě, že Komise bude vnímána jako vláda EU. Toho lze dosáhnout zacílením komunikace na osobu předsedy.”
A já se ptám, jaký je rozdí mezi oficiálními praktikami a cíli bolševismu a nové komunikační politiky Evropské komise, když ta buduje nové struktury pověřené komunikací a úzkou spoluprací s jejím politickým centrem a každý úředník exekutivy bude muset nově při komunikaci s médii respektovat dohodnutý způsob „předání politického sdělení“? Asi už pro nikoho nebude žádným překvapením, že s názorem paní Wallströmové zásadně nesouhlasím. Jsem totiž hluboce přesvědčen, že lidé nebudou věřit nějakému společnému projektu proto, že budou vnímat Evropskou komisi jako vládu EU, natož když byrokraté z Bruselu budou poskytovat informace o Evropské unii na základě úzké spolupráce s jejím politickým centrem. Toho jsme si my v České republice zažili před rokem 1989 dost. Základem pro jakoukoli důveru ve společný projekt je debolševizace myšlení vedení Unie.
Problémem však je, jak je zmíněno již v úvodu, že bolševismus z hlav těch, co Unii řídí, prostě nevymažete. To, co v posledních letech zažíváme v EU má daleko blíže k bolševismu, než k demokracii. Koneckonců uběhlo jen pár let a kdysi svaté bolševické heslo se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak oprášil Barroso ve své nedávné Zprávě o stavu Unie. A přestože mu dal jiná slova, význam zůstal stejný: „Buď budeme plavat společně, nebo se potopíme každý zvlášť.“ Vážení, bolševiků je prostě Unie plná, ať si to někdo chce připustit, nebo ne. Jen oprášili slovník, ale cíle, jakými jsou centralizovaná moc, jednotné myšlení a jednotné sdělování těch jedině správných myšlenek, zůstávají a sílí. Máte plné obchody zboží, můžete cestovat s občankou v ruce, někdo jiný se složí na to, abyste dostali své dotace a pokládáte to někteří za vrchol své svobody? Pak prostě jen nevíte, co slovo svoboda opravdu znamená.
František Matějka člen Strany svobodných občanů vyšlo na idnes.cz