Náhledový obrázek: Ředitelé Facebooku Mark Zuckerbert, Twitteru Jack Dorsey a Google/Alphabet Sundar Pichai, vypovídají před Energetickou a komerční komisí Sněmovny 25. 3. 2021.
Ve čtvrtek v průběhu více než pěti hodin grilovala Sněmovní komise spolu se dvěma sub-komisemi ředitele tří technických společností s opakovaným požadavky, aby na svých platformách více cenzurovaly politický obsah, a slibovali legislativní odvetu, pokud neposlechnou. Slyšení vedené předsedou Energetické a komerční komise Frankem Pallonem a dvěma předsedy jejích sub-komisí, Mikem Doylem a Janem Schakowskym, byla jedním z nejvíce ohromujících ukázek rostoucích snah o nastolení autoritářství v Kongresu, aby dostali na povel kontrolu, kterou tyto společnosti třímají nad politickým diskursem, pro své vlastní politické zájmy a účely oni.
Jak už jsem uváděl minulý měsíc, když jsem referoval o plánování tohoto slyšení, bylo to už „potřetí za necelých pět měsíců, kdy si Kongres svolal ředitele společností sociálních médií, aby si je předvolal s výslovným záměrem tlačit je a donutit je k větší cenzuře na jejich platformách.“ Většina čtvrtečního vleklého slyšení se skládala z toho, jak si jeden demokratický poslanec za druhým stěžovali, že ředitelé Facebooku, Googlu/Alphabet a Twitteru nesplnili své povinnosti cenzurovat politické hlasy a ideologický obsah, který tito volení činitelé považují za nepřátelský nebo škodlivý, a to spolu s hrozbami, že může přijít legislativní trest (včetně možného zrušení paragrafu 230 o imunitě), aby je donutili k poslušnosti.
Republikánští poslanci převážně přicházeli s tím, jak je trápí pravý opak, že tito giganti sociálních médií nesmírně umlčují konzervativní hlasy, aby protlačili liberální politickou agendu (ale tyto stížnosti jsou pravdivé jen zčásti, značná část internetové cenzury, jako obecně rostoucí domácí špehování orgány zákona, se zaměřuje na všechny anti-establishmentové ideologie, ne jen jejich pravicovou variantu). Tato cenzura obsahu, tvrdí mnozí Republikáni, činí § 230 o imunitě zastaralým, jelikož nejednají jako publicisté, nýbrž jako neutrální přenašeči informací. Někteří Republikáni se ale přidali k Demokratům s požadavky na větší cenzuru, ač typicky ve jménu ochrany dětí před duševními poruchami a predátory a ne ideologické konformity.
Stejně jako to Zuckerberg a Pichai dělali při předchozích slyšeních, mluvili jako podle skriptů pro naprogramované automaty v touze potěšit své kongresové dohlížitele (ač opakovaně vysílají zbytečná varování, že nadměrné „moderování obsahu“ může zmrzačit svobodný politický diskurz). Naproti tomu Dorsey nakonec ztratil trpělivost a toleranci k takovému bezduchému, idiotskému požadování cenzury a znuděně sotva zakrýval svůj nezájem. V jednom okamžiku prostě v reakci na požadavek, aby Twitter dělal více k odstraňování „dezinformací“: „Nemyslím si, že bychom měli být arbitrem pravdy a nemyslím si ani, že by to měla dělat vláda.“
Zvláště Zuckerberg měl minimální schopnost komunikovat způsobem, jakým to lidské bytosti přirozeně dělají. Šéf Facebooku měl zřetelně pokyny od týmu konzultantů veřejného mluvení, že má oslovovat poslance Komise jako „Kongresmany“ nebo „Kongresmanky.“ Tudíž začínal doslova každou odpověď, kterou podával, i při rychlých výměnách otázek a odpovědí, těmito slovy. Prostě po těch pět hodin odmítal hnout pusou, aniž by to udělal (ač buďme spravedliví, dostával často otázky absurdní a nesmyslné). Jeho mozek mu nedovoloval svobodu odchýlit se od svého skriptu, i kdyby se to hodilo. Při každé otázce směřované na něj se na několik sekund odmlčel, asi hledal vnitřním algoritmem správné místo v metaforické kazetě uložené ve skryté schránce na jeho zádech, proneslo slovo „Kongresmane“ nebo „Kongresmanko,“ zastavil se na několik dalších sekund, aby hledal v dalším použitelném místě své páteřní kazety, a pak se, aniž by hnul brvou, dal do recitace slov pomaličku přenášených do jeho neuronů. Člověk mohl prakticky vidět ta kolečka v jeho hlavě pracně hrabající v té kazetě, jak ji namotávají nebo vymotávají. Neviděl jsem nikdy kongresmany napříč ideologickým spektrem tak jednotné, jako byli ve svém zaníceném pohrdání Zuckerbergovým ne-lidským chováním.
Je však kriticky důležité neztrácet ze zřetele skutečně despotickou povahu takových slyšení, jako toto. Je snadné to přehlédnout, protože jsme si už zvykli, že političtí vůdci úspěšně požadují, aby společnosti sociálních médií cenzurovaly internet podle jejich vrtochů. Vzpomeňte, že Parler v době, kdy byl nejstahovanější aplikací v zemi, byl v lednu z obchodů Applu a Google Play stažen a byly mu odepřeny internetové služby od Amazonu jen proto, že to dva velice prominentní demokratičtí poslanci Sněmovny veřejně požadovali. Při posledním pro-cenzurním slyšení svolaném Kongresem senátor Ed Markey otevřeně vyhlásil, že Demokratům nedělá starosti, že tyto společnosti příliš cenzurují, nýbrž to, že necenzurují dost. Jeden Demokrat za druhým při čtvrtečním slyšení popisovali všechen obsah na internetu, který chtějí, aby zmizel, jinak běda. Mnozí z nich to řekli otevřeně.
V jednom okamžiku před koncem toho slyšení reprezentantka Lizzie Flettcher v kontextu bouří z 6. ledna opravdu navrhovala, že vláda by měla udělat seznam skupin, které jednostranně považuje za „domácí teroristické organizace,“ a pak poskytla technickým společnostem návod, které diskuse by se měly „sledovat a odstraňovat,“ jinými slovy, zacházet s těmito skupinami stejně jako s ISIS a s Al Kaiídou.
Slova nemohou vyjádřit, jak děsivé a autoritářské to všechno je: dívat se na vládní činitele hodinu za hodinou, jak se dožadují cenzury politického projevu a hrozí tresty za neposlušnost. Jak jsem vysvětloval minulý měsíc, americký nejvyšší soud opakovaně rozhodoval, že tím stát porušuje První dodatek zaručující svobodu slova, když nutí soukromé činitele, aby je cenzurovali, tedy přes tyranský cíl, jemuž jsou tato slyšení výhradně věnována.
Existují jasné problémy představované monopolem moci Silicon Valley. Monopoly jsou hrozbou jak politické svobodě, tak hospodářské soutěži, proto ekonomové většiny ideologických přesvědčení už dávno naléhají, že je třeba se jim bránit. Existuje i určitá povzbuzující legislativa visící v Kongresu s oboustrannou podporou (včetně Proti-trustové sub-komise Sněmovny, před níž jsem před několika týdny vypovídal), a ty by mohly přinést smysluplné a produktivní kroky k rozpuštění nikomu se nezodpovídající a nedemokratické moci těchto monopolů, které svírají náš politický a kulturní život. Pokud by tato slyšení podstatně promyslela taková antitrustové opatření, tak by mohla být přínosná.
Je to ale tvrdá a těžká práce a o tom tato slyšení nejsou. Oni chtějí to nejhorší, co lze vymyslet, zachovat monopol moci Sillicon Valley, ale přenést tu ohromnou zkázonosnou moc nadvlády nad naším diskurzem od těchto společností do rukou Demokraty kontrolovaného Kongresu a vlády.
A jak jsem opakovaně dokumentoval, nejsou to jen politici Demokratů, kdo agitují za větší politickou cenzuru, nýbrž také jejich liberální žurnalističtí spojenci, kteří nemohou tolerovat, že na internetu by mohla být nějaká místa, která nemohou kontrolovat. To je uboze despotická mentalita, která je žene, aby dirigovali „bezuzdné“ diskuse na relativně nové konverzační aplikaci Clubhouse, a eskalovali své pokusy, aby pisatele, které nesnáší, ze Substacku odstranili. Zrovna dnes New York Times na své přední straně varoval, že existují „nefiltrované“ diskuse, které se odehrávají na Googlem umožňovaných podcastech:
Přední strana New York Times, 26. března 2021
Od dětství nás učí, že definujícím znakem represivních režimů je to, že političtí činitelé třímají moc umlčovat myšlenky a lidi, které nesnáší, a že naopak to, co z USA činí „svobodnou“ společnost, je záruka, že američtí vůdci to mají zakázáno dělat. Je nemožné takové tvrzení dát do souladu s tím, co se během těch pěti hodin ve čtvrtek při slyšení ve Sněmovně dělo.
BY TYLER DURDEN
SUNDAY, MAR 28, 2021 – 11:00 PM
Authored by Glenn Greenwald via greenwald.substack.com,