Znáte to, minimálně ze studentských let, ozve se teta či strýc, vypomůžete, dostanete nějaké ty peníze…jenže pokud jste si někdy takhle přivydělali, “okradli” jste Stát a to se přeci nesmí.
Nebo za několik let roznesete kupu letáků pro nějakou firmu, samozřejmě za peníze na ruku. Když budete vést stavební firmu, najmete si na výkop levnou pracovní sílu, dva nebo tři dělníky, po práci je vyplatíte a máte hotovo. Všechno se to děje dnes a denně, jedná se o přirozený proces, při němž je člověk odměněn za vykonanou práci. Jenže je to nelegální. Okrádáte Stát na daních.
Každý člověk vlastní svě tělo, to už formoval v sedmnáctém století Habeas Corpus Act, přirozeně tedy všechny produkty Vaší práce patří jen Vám, nikdo jiný na ně nemá nárok. Pokud se ovšem předem nedohodnete jinak. Vezměme si dělníka kopajícího příkop. Asi sotva by vyráběl díru sám pro sebe, na své zahrádce, neměl by z toho žádný užitek, ačkoli by onu díru technicky vzato vlastnil. Jenže někdo jiný by z podobné díry, jen na své půdě, už užitek mít mohl, ba dokonce takový, že by se byl ochoten s naším dělníkem dohodnout na směně. Dělník by mu poskytl produkt své práce, díru, na oplátku by se vzdal nároků na svůj produkt a byl by samozřejmě peněžně odměněn, kompenzován. V takovéto situaci by dělník odcházel se svým nově nabytým majetkem – penězi – a vzhledem k tomu, že směna je vždy výhodná pro obě strany, jinak by do ní nevstoupily, odchází se ziskem.
Na scénu ovšem vstupuje Stát, jenž si nárokuje podíl na zisku našeho dělníka (daň z příjmu). V podstatě si bere určité procento z mužova majetku, a to násilím. Pod pohrůžkou trestu (jen si zkuste neplatit daně) fakticky obírá dělníka o jeho peníze. Ten s tím nemůže nic udělat, protože se narodil s vnuceným souhlasem s jakousi pochybnou “společenskou smlouvou” zavazující ho k tomu, aby doživotně platil Státu daně, ten mu na oplátku poskytne své služby pochybné kvality, ať už jde o školství, soudnictví či bobtnající byrokratickou mašinérii. A služby se zhoršují, daně zvyšují.
Není vše morální, co je legální
Na celém procesu netratí jen dělník, ale rovněž zaměstnavatel. Pracovní síla zdražuje, neboť kdyby zaměstnanci nabídl stejný plat, po odečtění daně z příjmu by dělníkovi zbylo méně než za kolik byl původně ochoten díru vykopat, plat tedy musí být větší, zdaleka ne však stejný, jako by tomu bylo bez vstupu Státu. Zaměstnavatele se ovšem netýká pouze daň z příjmu, další daní je sociální a zdravotní pojištění, opětovné zdražení pracovní síly. No a v důsledku toho, že by ho vykopání díry stálo nemalé jmění, rozhodne se zaměstnavatel svůj majetek, vlastní peníze, bránit. Rozhodne se dělníka zaměstnat bez vědomí Státu, neodvede tedy žádné daně. Dělník si lehko spočítá, že je pro něj nabídka výhodnější, tudíž spolu uzavřou dohodu o provedení práce načerno.
Není vše morální, co je legální, to jsou dva zcela odlišné pojmy, tomu se ale budu věnovat v jiném článku. V každém případě jsem chtěl ukázat, že práce takříkajíc načerno není žádným okrádáním Státu, ba naopak, jde o bránění svého vlastního majetku. Stát nemá žádné právo si nárokovat podíl na plodech naší práce, pakliže není v pracovní směně nijak zapojen. Sám si to také moc dobře uvědomuje, musí tudíž hrozit vysokými tresty za neodevzdání části svého majetku.
Originální článek naleznete zde: