Státní zaměstnanec, co volí Svobodné, je tak trochu oxymóron. Nepodřezáváte si tak větev? Jaký má smysl, volit stranu, která vám chce sebrat živobytí, a ani se tím netají?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale věřím, že život ve svobodné zemi bez socialismu je pro mou budoucnost důležitější, než mé současné zaměstnání (kterého si samozřejmě velmi vážím a jsem za něj vděčný a jelikož věřím, že je má práce užitečná, jistě by se našel někdo, kdo by mě zaměstnal, kdyby mu v tom stát nekonkuroval). Ač nemám ekonomické vzdělání, tak pevně věřím, že socialismus (ve kterém dle mého názoru stále žijeme, i když v jiné formě než dříve) nejenom že nefunguje, ale hlavně velmi škodí!
Moje zaměstnání ve státním sektoru a můj plat je to, co je na první pohled jasně vidět. Obrovské zdanění a hromada regulací, zákazů a z nich plynoucí nezaměstnanost a zdražování všeho, co já a lidé v mém okolí bezpodmínečně potřebujeme, je to, co na první pohled vidět není. Co lidé nechápu je to, že jejich problémem není, že dostávají od zaměstnavatele málo peněz, ale jejich problémem je, že jim stát málo peněz nechává a za zbytek si kvůli nefungujícímu přeregulovanému a předaněnému trhu mohou koupit stále méně zboží. Tím socialisté chytře voliče do svých spárů nahánějí skrze to, co jim nejprve sami způsobili.
Posledním důvodem je skutečnost, že nic netrvá věčně. Do státního sektoru se všichni nevejdeme a peníze jednoho dne dojdou, resp. už dávno došly, jen všichni dělají, že to není žádný problém. Volit tedy socialisty, slibující zvyšování platů státních zaměstnanců a vyšší a vyšší dotace, dávky, kompenzace, minimální mzdy, podpory, zajištění toho či onoho a vůbec zavedení sociálního blahobytu pro všechny kromě „bohatých“ – to je pro mě skutečné podřezávání větve, jelikož si plně uvědomuji, co za takovou politikou stojí a jaké má důsledky.
Nepřipadá vám ale naopak, že přesto přese všechno mnohem víc lidí nejen v ČR, ale i v Evropě, volí socialistické strany? Lidé chtějí, aby se o ně někdo postaral. Pravicové myšlenky oslovují velmi mizivé procento lidí.
Jedna část lidí jistě doufá, že se o ně někdo postará. Někdy proto, že se obývají, že se v tržním prostředí neprosadí, a někdy proto, že si prostě jen nárokují bez práce stejné hmotné zajištění, jaké mají dle jejich názoru ostatní. Takových lidí ale možná není zas tak mnoho, jak si možná myslíme. Ovšem pak existuje druhá část, která ani neví, že strany, které volí, jsou socialistické a volí je z jiných, většinou domnělé „ušlechtilých“ důvodů. Takovými důvody jsou právě různé dotace, podpora např. kultury, životního prostředí, školství, rodiny – dosaďte si tam co chcete, ten seznam je nekonečný. Pravicové myšlenky takové lidi z této druhé skupiny oslovují jen výjimečné, ale většinou je považují zcela mylně za extrémní či nerealizovatelné.
Uvedu příklad. Má-li stát (potažmo obce) monopol na školství „zdarma“, je pak vstup na takový trh pro soukromý subjekt velice obtížný. Přesto soukromé školy i školky máme, ovšem jejich cena je z důvodu pokřiveného trhu velmi vysoká a kvalita občas pokulhává za státním sektorem. Z toho si lidé vyvozují závěr, že všechny soukromé školy by byly oproti státním vždy drahé a nekvalitní. Opět si dosaďte jakékoliv jiné odvětví, na které má stát monopol, a výsledek bude stejný.
Jak to vidí vaši kolegové? Určitě se v práci o politice bavíte. Ve státním sektoru asi mnoho voličů pravice nenajdete, ale můžu se mýlit.
Málokdo, koho znám, přemýšlí tak, že bude volit jasně deklarovanou levici, protože mu jako státnímu zaměstnanci slibuje nějaké výhody. Na druhou stranu není obtížné narazit na názory, že za komunistů bylo lépe. Většina mých známých (i mimo státní sektor) takto nepřemýšlí a mají v nejlepším slova smyslu jiné starosti. Volby je ve skutečnosti zajímají maximálně měsíc před jejich konáním a říkají si: „budu volit předsedu strany XY, protože je to slušný a milý člověk“. Nebo volí jiné strany v domnění, že tím oslabí deklarovanou levici, ale nechápou, že se jedná pouze o jinou formu levice schovávající se za středovost či středopravicovost.
Těmto lidem takové uvažování nezazlívám, politika není jejich koníčkem, nečtou politické komentáře či politologické knihy. Vnímají pouze povrchní informace a na jejich neúplném podkladě se rozhodují ve své podstatě správně. Jejich problémem je, že již nejdou do hloubky. Nemají na to čas, motivaci ani chuť.
Nejen na pracovišti, ale i ve společnosti už začíná být označení “volič pravice” něco jako nadávka. V diskuzích, ať už v hospodách či na internetu, převládají levicové názory. Pociťujete to také tak?
Společnost je zcela oprávněně zklamaná tím, jak u nás „pravice“ posledních sedm let vládla. Nejen, že nedělala pravicovou politiku, ale sama si způsobila velkou část korupčních a jiných skandálů. Je lhostejno, co si o těchto skandálech myslím já. Většina skandálů by bez levicové politiky paradoxně nemohla nikdy vzniknout a v některých případech se jedná dle mého názoru o umělé pseudoskandály. Pachuť zkorumpovanosti pravice přesto v lidech zůstává. Diskuze na internetu neberu vážně, jelikož už jen to, že někdo je ochoten na určitých serverech vůbec diskutovat, je svým způsobem diagnóza, a nejedná se o reprezentativní vzorek.
Zajímavý fenoménem, který v posledních pozoruji čím dál tím více, je skutečnost, že lidé sami sebe považující za pravicové voliče, mají levicové názory. V hospodách a mezi přáteli musím být při prezentování pravicových názorů velmi opatrný. Nikoliv proto, že by snad na mě moji přátelé byli zlí, ale pravicové názory zasazené do dnešního eurosocialistického systému musejí takovým lidem připadat jako šílené, a někdy skoro až nehumánní. Přitom já vše co hlásám myslím opravdu pro dobro všech, i když to tak na první pohled vůbec nemusí vypadat.
Nemáte kvůli pravicovým názorům na pracovišti problém?
Problém určitě ne, ale spíše se setkávám s nepochopením. Za své názory se na jednu stranu nestydím, ovšem považuji je do jisté míry za osobní věc každého člověka. Rozhodně není mým cílem vyvolávat nějaké vášnivé politické debaty na pracovišti. Nebylo by to vhodné. Zaměstnanec podnikatele by jistě taky neměl vést na pracovišti odborářské řeči – to je elementární slušnost, nikoliv snaha nenadělat si v práci problémy. Na druhou stranu pokud bych měl mít v práci problémy kvůli svým politickým názorům, pak je na tom naše společnost ještě hůře, než si myslím.