Prohlubující se zadlužení ekonomik vede politické představitele nejvyspělejších států k tomu, aby hledali řešení ve zvyšování daní. Jiné možné řešení – zeštíhlování státu – je nepopulární, protože je s ním spojeno propouštění včetně likvidace lukrativních postů pro loajální členy, podporovatele a sponzory politických stran. Proto se vlády snaží řešit zadlužování zvýšením příjmů do státní pokladny. Nahlas pak zdůrazňují raději jen zvyšování daní těm bohatým (přestože se daně zvyšují všem). Veřejnost se totiž snadno nechává přesvědčit, že právě bohatí svou hamižností zapříčiňují každou ekonomickou krizi či recesi, a proto by měli do veřejného rozpočtu přispívat nejvíce. Se zvyšováním daní jsou ale spojeny vedlejší účinky. Podnikatelé, kteří kvůli vysokým daním přicházejí o zisky, využívají asi jediné možnosti, jak mohou dát efektivně najevo svůj nesouhlas s politikou své země. Je to neplacení či vyhýbání se placení daní, což lze v praxi provést zcela legálně tak, že se sídlo firmy přemístí do země s lepšími podmínkami pro podnikání. Tedy do daňového ráje.
Co to vlastně daňový ráj je? Podle Daniela Mitchella jde o jakoukoliv jurisdikci splňující dvě kritéria. „Zaprvé její daňové zákony jsou atraktivní pro globální investory a podnikatele a zadruhé chrání svojí fiskální suverenitu, když se rozhoduje nevynucovat špatné daňové zákony ostatních států přinejmenším tehdy, když se ostatní státy snaží zdaňovat ekonomickou aktivitu za svými hranicemi.“ Jedinci a firmy ze států s vysokým zdaněním mají tím pádem možnost využít tyto jurisdikce jako útočiště před přemrštěným zdaněním.
Každá třicátá česká firma je kontrolována z daňového ráje
Daňové ráje jsou využívány i u nás. Sídla v nich má zhruba každá třicátá česká společnost. A zájem o ně neopadá. Za poslední tři roky vzrostl počet českých firem kontrolovaných z daňových rájů přibližně o deset procent. Nejčastěji hledají české firmy daňové ráje v Nizozemsku, USA, na Kypru a v Lucembursku.
Obchodujete-li v podmínkách, kde se daně neustále zvyšují, znepřehledňují a utápějí v projektech zahalených stínem korupce, v zemi, kde narážíte na nesmyslnou byrokracii, která vás nutí zaměstnávat stále více právníků a účetních poradců, je volba odchodu do daňového ráje zcela na místě. V době, kdy je svět díky internetu globálně dokonale propojen, jde navíc o jednoduchý a rychle proveditelný krok. Kdo hledá pomoc se zřízením sídla v daňovém ráji, tomu se naskytne bohatý výběr společností zabývajících se touto agendou. A nouze není ani o reference a rady od těch, jež mají s přemístěním firmy zkušenost. Díky velké konkurenci jsou právní pomoc i konzultace cenově dostupné pro každého. Firmy tak mohou formálně opustit nehostinné české podmínky snadno, aniž by musely uzavírat výrobny a kanceláře, což by znamenalo propouštět a hledat pracovní sílu jinde.
Tady máš zisky, tady plať daně
Firmy využívající výhod daňových rájů jsou ovšem politikům trnem v oku. Politici se snaží podnikatele se zahraničním sídlem očernit jako podvodníky, šejdíře či parazity. Jejich přáním je řečeno s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, aby platilo pravidlo „tady máš provozovnu, tady máš zisky, tady platíš daně.” A to bez ohledu na výši daní, respektive fakt, že jejich výše podnikání téměř znemožňuje.
Bojovníci proti daňovým rájům z řad politiků se ohánějí miliardami, o které podle nich přichází daná ekonomika tím, že se podnikatelé vyhýbají placení daní na domácí půdě. Na mezinárodním poli (na úrovni OECD, Evropské unie či G20) politici objíždějí summity a konference, kde se svými též zhrzenými zahraničními kolegy spřádají třeba i takové plány, jak zamezit daňové konkurenci a nastolit daňovou harmonizací. Jednoduše hledají cesty, jak proti daňovým rájům co nejrázněji zakročit. Možnosti jsou ovšem malé. Daňové ráje nemají důvod podléhat nátlaku a nikterak je netíží ani to, že jsou součástí černé listiny států, jež údajně poškozují daňovou politiku.
Kromě politiků se vydávají do boje s podnikateli, kteří se odhodlali hledat přívětivější podnikatelské prostředí, i novináři a jednotlivci zveřejňující podrobné listiny „hříšníků“ či neziskové organizace. V Česku se pustil do kampaně Zrušme daňové ráje například Glopolis financovaný mimo jiné americkou a britskou ambasádou, Evropskou unií a ministerstvem zahraničí ČR. Možná i to je jedním z kamenů úrazu. Odpustit si financování neziskovek sledujících ideologické cíle by bylo jistě jednou z možností, kde hledat úspory, bez nichž jsou státy nuceny zvyšovat daně, což vyhání ze země ty nejschopnější.
Bude po virtuálním přesunu sídla následovat i ten fyzický?
Kde jsou vysoké daně, vysoká korupce a byrokracie, odtud se vyplatí odejít. To platilo vždy a bude platit i do budoucna. Zatímco dříve se lidé přemisťovali za lepším fyzicky, dnešní doba jim umožňuje přesunout sídlo firmy jen formálně, či chcete-li virtuálně. V takovém případě podnikatelé ve své zemi aspoň i nadále zajišťují pracovní místa. Čím větších represí ze strany státu se dočkají, tím častěji budou odcházet úplně a v zahraničí si budou najímat i pracovní sílu. Státy s nepříznivým podnikatelským klimatem tak přijdou nejen o kořist v podobě daní, ale budou muset čelit tomu, co bývá obecně považováno za jejich velmi špatnou vizitku – vysoké nezaměstnanosti.
Přestože se politici snaží vyvolat dojem, že je otázka daňových rájů vážně trápí a dělají všechno pro to, aby je sprovodili ze světa, těžko se dá uvěřit tomu, že se jim v dohledné době podaří něco změnit. Maximálně přesvědčí díky prostoru, který jim věnují média, ještě více lidí o tom, že podnikatelé z daňových rájů se dopouštějí neodpustitelného zločinu, a ve společnosti ještě zesílí zášť k podnikatelům, kteří se oprávněně nehodlají smířit s útlakem.
V boji s daňovými ráji má šanci na úspěch jedině radikální změna strategie. Chybu by měli politici začít hledat především u sebe, v tom, jaké podmínky pro podnikatele ve své zemi nastavili. A nápravu toho, co způsobili, pak musí hledat ve snížení daní, odstranění nesmyslné byrokracie a zajištění podmínek, které budou atraktivní pro domácí podnikatele a snad i přísun zahraničních investorů. Jednoduše řečeno, až politici přestanou s budováním daňových pekel, zmizí i daňové ráje.
Psáno pro časopis Laissez Faire
Originální článek naleznete zde: