Christopher Pissarides, ekonom kyperského původu a nositel Nobelovy pamětní ceny za ekonomii, vysvětluje kořen krize: „Protože dvě z mnoha kyperských bank udělaly před několika lety špatné investiční rozhodnutí tím, že se rozhodly pomoci Řecku v krizi. Nyní si na ně zasedla troika.“
Je to skutečně tak. Primárním kořenem kyperské krize byla solidarita.
„Kyperské banky byly docela v pořádku až do roku 2010. Byly poměrně konzervativní, nikdy nepůjčovaly nad úroveň vkladů a nikdy neinvestovaly do toxických aktiv. Pak půjčily peníze řecké vládě, což se ukázalo být chybou,“ uvedla v červnu 2012 Fiona Mullen, analytička společnosti Sapienta Economics. Již v červnu 2012 však bylo zřejmé, že přední kyperské banky jsou v neřešitelných problémech. Stalo se tak po částečném bankrotu Řecka, který troika uskutečnila v březnu 2012.
Ale jak to? – může se ptát naivní konzument médií – vždyť přece Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond zachránily společně Řecko před krachem? Ne snad?!
Ne. Akce, která byla důvěřivým Evropanům mediálně prodána jako „záchrana Řecka“ byla ve skutečnosti plánovanou a připravenou částečnou platební neschopností státu. Lidově řečeno bankrotem, který postihl soukromé věřitele. Jako například kyperskou Laiki Bank. Investovala 3,4 miliardy euro do řeckých dluhopisů. Po „záchraně Řecka“ přišla o 76 procent hodnoty této investice.
Kyperské banky postupně zvyšovaly svoje zásoby řeckých dluhopisů. Částečně zřejmě chtěly pomoci Řecku. Částečně patrně věřily evropským činitelům, kteří neustále opakovali, že Řecko bude zachráněno, že řecké dluhopisy jsou bezpečné. Nemluvě o neustálém zdůrazňování solidarity.
Dvě největší kyperské banky (Bank of Cyprus a Laiki Bank) vlastnily koncem roku 2011 řecké dluhopisy v hodnotě 4,7 miliardy euro. Podle jiných zdrojů přes 4,9 miliardy. Když v březnu 2012 Řecko zkrachovalo, kyperské banky přišly o 3,5 miliardy euro. (Podle jiných zdrojů o 3,75 miliardy, ale to již není podstatný rozdíl.) Jedna z velkých řeckých bank dokonce solidárně koupila část řeckých dluhopisů vydaných těsně před bankrotem.
V každém případě, kyperský bankovní sektor dostal přímý zásah o kalibru 20 procent HDP. Zkuste si představit, že by Komerční banka a Česká spořitelna obdržely úder v podobě ztráty 800 miliard korun v hodnotě aktiv, což by v přepočtu k reáliím a k velikosti ekonomiky zhruba odpovídalo.
Kypr skutečně vzal solidaritu vážně. Byl za to podveden a okraden. Řecko navzdory všem evropským slibům zkrachovalo na jaře 2012 (ačkoli bankrot byl oficiálně prezentován jako „záchrana“). Řecké banky byly kompenzovány za pokles hodnoty řeckých dluhopisů, aby se řecké bankovnictví totálně nezhroutilo. Nikoli však kyperské banky. Ty byly ponechány, aby se smažily ve vlastní šťávě.
Stručně:
· Kypr (včetně svých bank) se choval „proevropsky“, solidárně a důvěřivě vzhledem k Řecku i k evropským institucím;
· Kyperské banky neobdržely obdobné kompenzace jako banky řecké, ačkoli podle všech měřítek by na ně měly mít nárok;
· Evropská unie společně s Mezinárodním měnovým fondem vnucují Kypru likvidační podmínky, které lze srovnat s přijetím bezpodmínečné kapitulace – které jsou navíc doprovázeny licoměrnými komentáři o „černých pasažérech“ a „daňových rájích“;
· Německo hodlá vygumovat Kypr jakožto evropské finanční centrum a nemá v úmyslu přistoupit na jakýkoli kompromis.
Výsledek je zřejmý: solidarita je drahá. Solidarita v evropském vydání vás může stáhnout pod vodu. Z vaší země se může stát kolonie a ještě se vám budou posmívat. Všichni, kdož vcházíte do eurozóny, buďte si vědomi, že není cesty zpět.
Evropská solidarita není vzájemná pomoc příteli v nouzi. Ve skutečnosti jde jen o recept na kolektivní nezodpovědnost pod hlavičkou stále těsnější koncentrace moci. Kypřané si za své problémy mohou do značné míry sami – protože věřili pohádkám. O integraci, solidaritě, a tak dále. Stali se obětí principu dvojího metru. Jedni Evropané mají větší privilegia než jiní Evropané.
Mimochodem – troika. Tohle evropské slovo ruského původu znamenalo také neblaze proslulé sovětské politické soudy ve 30. letech. Na vrcholu stalinského teroru byli „trojkami“ souzeni političtí protivníci. Skládaly se z prokurátora, zástupce tajné služby NKVD a zástupce komunistické strany Sovětského svazu. Dostat se před „trojku“ obvykle znamenalo kulku nebo Sibiř.
Dnešní „troika“ se skládá ze zástupců Evropské centrální banky, Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu. Dostat se před „troiku“ znamená krizi, nezaměstnanost a vysoké daně.
Můžeme si povšimnout, že ECB bývala původně deklarována jako nezávislá měnová instituce. To již není pravda. Dnes ECB přijímá instrukce od Německa, respektive od ministra financí Wolfganga Schäubleho. „Jestli Kypr odmítne s námi spolupracovat, Evropská centrální banka odpojí jeho banky od ELA (od programu nouzové likviditní asistence),“ prohlásil Schäuble. Jinými slovy, pokud pacient nepodepíše bianco směnku, odpojíme jej od přístrojů.
Není divu, že Rusové mohou nakonec připadat Kypřanům jako přijatelnější spojenec. Své „trojky“ již dávno zrušili.
Pavel Kohout vyšlo na novaustava.cz