Ukázka z knihy The Global Economic Crisis: The Great Depression of the XXI Century”, Michel Chossudovsky and Andrew Gavin Marshall (Editors), vydáno 29. září 2010 v kanadském Montrealu:
Právě teď stojíme na pokraji propasti „Velké globální finanční krize“, při níž byl už i na celé státy uvalen nevídaný dluh, a tyto státy začínají zavádět „fiskální zdrženlivost“ za účelem snížení svých rozpočtových deficitů, která nakonec povede k systematické globální sociální genocidě, při níž zmizí střední třídy i sociální základy, na nichž spočívají naše státy, budou smeteny. Jak jsme se k tomu dostali? Kdo nás k tomu přivedl? Kam vede tato cesta? To jsou otázky, které se budu snažit stručně odpovědět.
Podvod jménem centrální banka
Srdcem globální politické ekonomie je centrální bankovní systém. Centrální banky odpovídají za emisi národní měny a nastavení úrokových sazeb, tedy stanovení hodnoty měny. To by bezpochyby mělo být vyhrazeno národní vládě, nicméně
centrální banky mají mimořádně podvodnou povahu, takže i když jsou prostoupeny vládními orgány, ve skutečnosti jsou v soukromém vlastnictví velkých globálních bank na světě, a jsou tedy institucí, která usiluje o zisk. Jak si centrální banky zajistí zisk? Odpověď je jednoduchá: stejně jako všechny ostatní banky. Úroky z úvěrů. Dávají půjčky, stanoví úrokové sazby a přijímají zisky. Je to úvěrový systém, imperiální ekonomika v tom nejlepším slova smyslu.
Prezident Woodrow Wilson podepsal zákon o amerických Federálních rezervách v roce 1913, tím vytvořilFederální rezervní systém (FED) s radou umístěnou ve Washingtonu, jež byla jmenována presidentem, ale kde skutečná moc leží na dvanácti regionálních bankách, mezi nimiž tou nejvýznamnější je Federální rezervní banka v New Yorku. Regionální banky FEDu jsou soukromé banky, jejich akciové podíly patří velkým bankám v každé oblasti, které si volí členy Rady, aby je zastupovali, a kteří sdílí moc s washingtonským výborem FEDu.
Na počátku dvacátých let vznikla v USA Rada pro zahraniční vztahy. Jednalo se o elitní výzkumný tým, zaměřený na zahraniční politiku, který byl ovládán mocnými bankovními zájmovými skupinami. V roce 1930 byla vytvořena Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements – BIS), oficiálně za účelem správy německých válečných reparací, ale plnila také jiné role, o nichž se vědělo mnohem méně, byly však mnohem významnější. Vystupovala jako “koordinátor operací centrálních bank na celém světě.” Je to tedy v podstatě jakási centrální banka centrálních bank světa, jejíž činnosti jsou vedeny v režimu “přísně tajné”. Historik Carroll Quigley o tom napsal:
„Mocnosti finančního kapitalismu měly ještě další dalekosáhlý cíl – nebylo to nic menšího než vytvoření světového systému finanční kontroly v soukromých rukou, který bude řídit politický systém jednotlivých zemí i světové hospodářství jako jeden celek. Tento systém je feudálně ovládán centrálními bankami světa, jež jednají ve shodě prostřednictvím tajných dohod, sjednávaných na četných soukromých schůzkách a konferencích. Vrcholem systému je Banka pro mezinárodní platby v Basileji ve Švýcarsku, soukromá banka, která je vlastněna a ovládána centrálními bankami světa, což jsou samy o sobě soukromými institucemi.”
Tajné think tanky a jejich přínos pro korporátní elity
V roce 1954 vznikla skupina Bilderberg, jako tajný globální think tank, který zahrnul intelektuální, finanční, korporátní, politické, vojenské a mediální elity ze západní Evropy a Severní Ameriky, s výraznými bankéři, jako byl například David Rockefeller, jakož i členy evropských královských rodin, jak tomu bylo v případě holandské královské rodiny, která je největším akcionářem v Royal Dutch Shell, jejíž šéfové se pravidelně zúčastnují každého zasedání. Tato skupina asi 130 elitářů se tajně schází každý rok, aby se seznámila s globálními problémy, prodiskutovala je, nastavila obecné cíle a masově ovládla programy různých jednání. Tato skupina vznikla původně na podporu evropské inegrace. Její zasedání v roce 1956 projednávalo evropskou integraci a společnou měnu. Současný předseda Bilderbergu řekl loňského roku evropským mediím, euro bylo ve skutečnosti vyjednáno v Bilderberg Group.
David Rockefeller, předseda představenstva a výkonný ředitel banky Chase Manhattan, předseda Rady pro zahraniční vztahy a člen řídícího výboru Bilderberg Group, vytvořil v roce 1973 společně s členem Výboru pro zahraniční vztahy (CFR – Council of Foreign Relations) Zbigniewem Brzezinskim Trilaterální komisi. V tomtéž roce vytvořil ropný cenový šok ohromné množství petrodolarů. O tomto se diskutovalo na jednáníBilderbergu téhož roku pět měsíců před nadcházejícím ropným šokem, a peníze byly odsáty západními bankami, která je půjčily státům “třetího světa” jež zoufale potřebovaly půjčky, aby financovaly svoji industrializaci.
Když se v roce 1977 stal americkým presidentem Jimmy Carter, jmenoval do svého kabinetu více než dvě desítky členů Trilaterální komise, členem komise byl i on sám a samozřejmě i Zbigniew Brzezinski, který byl jeho poradcem pro národní bezpečnost. Carter v roce 1979 jmenoval šéfem FEDu Paula Volckera, poradce a přítele Davida Rockefellera. Volcker před tím zastával různé pozice ve Federální rezervní bance v New Yorku a na americkém ministerstvu financí, a byl také členem Trilaterální komise. Když v roce 1979 došlo k dalšímu ropnému šoku, Volcker se rozhodl zvýšit úrokovou sazbu z 2 %, kde byla na konci sedmdesátých let, na 18 % počátkem let osmdesátých. Mělo to ten efekt, že země rozvojového světa náhle musely ze svých půjček zaplatit ohromné úroky, a v roce 1982 Mexiko oznámilo, že už si nemůže dovolit takové úroky platit a přestalo splácet svůj dluh, což se stalo bezprostřední příčinou úvěrové krize v 80. letech – zadlužené státy Latinské Ameriky, Afriky a části Asie se začaly hroutit.
Byly to Mezinárodní měnový fond a Světová banka, kdo přišel na “pomoc” třetímu světu se svými “restrukturalizačními programy”, které donutily země, jež si chtěly pomoci, k privatizaci veškerého státem vlastněného průmyslu a zdrojů, devalvaci své měny, liberalizaci své ekonomiky, demontáži zdravotnictví, školství a sociální péče – a konečným výsledkem byla opětovná kolonizace “třetího světa”, zatímco západní korporace a banky skoupily jejich majetek a zdroje, a nakonec vytvořily podmínky pro sociální genocidu, masové šíření chudoby a vytvoření zkorumpovaných vládních elit, které servilně hájily zájmy elit Západu. Lidé v těchto zemích protestovali, stavěli se na odpor, vznikaly nepokoje, ale státy je zarazily pomocí své policie a armády.
Korporace a banky na Západě dosáhly okamžitých a rekordních zisků. Bylo to období, ve kterém se objevil termín “globalizace”. Zatímco zisky stoupaly, mzdy lidí na Západě nikoliv. Pokud tedy lidé chtěli i nadále konzumovat v této ekonomice, v níž ceny stále stoupaly, museli se zadlužovat. To je důvod, proč jsou na vzestupu kreditní karty, které pohánějí spotřebu, a proč se střední třída stala třídou založenou na dluhu.
V devadesátých letech se zrodil “new world order”, který spočíval v americké nadvládě nad světovou ekonomikou, a dohody o volném obchodu odstartovaly integraci regionálních a globálních trhů ve prospěch globálních bank a korporací. Ve světové ekonomice převládly spekulace.
Globální imperialismus + globální spekulace = globální krize + globální ovládání
Globální hospodářské krize se rozvíjejí jako výsledek desetiletí globálního imperialismu – který je označován jako globalizace – a bezstarostného růstu… spekulací, derivátů a dluhů. Státy světa, zejména Spojené státy, vytáhly v době, kdy se krize stupňovala, z dluhu hlavní banky (které měly být ponechány svému osudu a zkrachovat kvůli své vlastní prohnilosti a lakotě), a Západ teď v podstatě zprivatizoval zisky bank a socializoval jejich rizika. Jinými slovy, národy odkoupily bankovní dluhy – a lidé je teď musí zaplatit. Občané jsou však zahlceni svými vlastními rodinnými dluhy v takovém měřítku, že průměrný Kanaďan dnes dluží 39 000 dolarů, přitom studenti po ukončení přicházejí na trh, na němž není práce, se stovkami tisíci dolarů studentského dluhu, který nikdy nebudou moci splatit. I proto dnes čelíme globální finanční krizi.
Ke zvládnutí této ekonomické krize byla ustanovena G20 jako hlavní mezinárodní platforma pro spolupráci mezi dvaceti hlavními ekonomikami světa, včetně hlavních rozvojových, nebo rozvíjejících se hospodářství jako jsou Indie, Brazílie, Jižní Afrika a Čína. Hned v začátcích finanční krize čínské a ruské centrální banky začaly volat po vytvoření globální měny, která by nahradila ve funkci hlavní světové rezervní měny americký dolar. Tento návrh byl schválen OSN i MMF. Je však třeba poznamenat, že čínské a ruské centrální banky spolupracují se západními centrálními bankami prostřednictvím Banky pro mezinárodní platby, když prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet nedávno prohlásil, že to je zásadní fórum pro“ovládání kooperace centrálních bank” a že “G20 je hlavní skupina pro globální ekonomické vládnutí.”
Mezinárodní měnový fond v roce 2009 prohlásil, že “BIS je ústřední a nejstarší kontaktní místo pro koordinaci opatření celosvětového vládnutí.” Prezident Evropské unie, který byl jmenován do své pozice poté, co se zúčastnil schůze Bilderbergské skupiny, vyhlásil rok 2009 “prvním rokem globálního vládnutí.” Zasedání Bilderbergské skupiny v roce 2009 zveřejnilo přání, aby se vytvořila globální pokladna, nebo globální centrální banka, která by řídila světovou ekonomiku.
Ještě před touto schůzkou Bilderbergu, také v roce 2009, G20 dala do pohybu plán, který MMF a globální centrální bance dal pravomoc vybrat, vydat a také vytisknout vlastních měnu – takzvaná Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights – SDR), která je oceňována vzhledem ke koši měn. V květnu 2010 uvedl generální ředitel MMF, že “krize je příležitost”, a jakkoliv jsou SDR krok správným směrem, bude nakonec potřebné mít “novou globální měnu vydanou centrální globální bankou s robustním řízením a institucionální funkcí.” Vidíme tak vznik procesu, který směřuje k tvorbě globální centrální banky a globální měny, nezodpovídající se žádnému státu ani lidu, proces, který je zcela ovládán globálními bankovními zájmovými skupinami.
Sociální genocida jako důsledek globální finanční krize
V roce 2010 bylo Řecko zavlečeno do dluhové krize, která se dnes šíří po celé Evropě, Spojeném království a nakonec i do Japonska a Spojených států. Když se podíváme na Řecko, vidíme charakter globální finanční krize. Dluh je vůči hlavním evropským a americkým bankám. K tomu, aby Řecko zaplatilo úroky ze svého dluhu, muselo si půjčit od Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, což je donutilo k tomu, aby zavedlo opatření, vedoucí k “fiskální zdrženlivosti” jako podmínce k půjčkám, a tyto instituce tím tlačí Řecko k tomu, aby spáchalo sociální genocidu. Mezitím hlavní banky Ameriky a Evropy spekulovaly proti řeckému dluhu, a tím ještě více tuto zemi potápěly do ekonomické a sociální krize. Úvěr je poskytnut na splacení úroků, což má ten prostý efekt, že celkový dluh se zvýší, protože nová půjčka znamená nový dluh. Řecko teď proto uvízlo ve stejné pasti, která rekolonizovala třetí svět.
Hlavní státy světa se na nedávné schůzi G20 v Torontu dohodly, že zavedou fiskální zdrženlivost – tedy, že jinými slovy spáchají sociální genocidu – na svých občanech pomocí opravdu globálního programu stgrukturálních změn. Takže nyní uvidíme počátky Velké globální finanční krize, ve které hlavní státy Západu i světa ořežou své sociální výdaje, vytvoří masivní nezaměstnanost demontáží zdravotnického systému, školství a sociální péče. A k tomu bude navíc státní infrastruktura – jako jsou silnice, mosty, letiště, přístavy, železnice, věznice, nemocnice, elektrické přenosové linky a voda – zprivatizována tak, aby globální korporace a banky vlastnily veškerý státní majetek. Současně bude samozřejmě třeba zvýšit dramaticky daně – na předtím nevídanou uroveň. BIS uvedla, že mají být také současně zvýšeny úrokové sazby u státních dluhopisů i soukromých účtů, čímž budou vlády přinuceny, aby se obrátily na MMF s žádostí o poskytnutí úvěru, pravděpodobně v podobě nové globální reyervní měny – prostě proto, aby zaplatily úroky, a tím na sebe převezmou ještě více dluhů. Současně bude samozřejmě i střední třída vyzvána ke splacení dluhů, a protože tato střední třída existuje pouze jako iluze, tato iluze zmizí.
Právě teď se obce, města a státy napříč Amerikou chylují k radikálním opatření na snížení svých dluhů, uzavírají se požární stanice, mění se podmínky odvozu odpadu, vypínají se pouliční světla, ruší se linky autobusové a jiné veřejné dopravy, omezuje se otevírací doba v knihovnách, nebo se dokonce zavírají úplně, zkracují se vyučovací dny a týdny i školní rok ve školách. Současně dochází k dramatickému nárůstu privatizace nebo projektů vstupu soukromých firem do dosud veřejností vlastněných společností (PPP – public-private partnership), v nichž jsou privatizovány dokonce i knihovny.
Není divu, že tento měsíc generální ředitel MMF varoval, že Amerika a Evropa je uprostřed největší krize na trhu práce od doby Velké hospodářské krize 30. let, že čelí explozi sociálních nepokojů. Práve včera Evropa zaznamenala vlnu masových hromadných protestů a sociálních nepokojů proti “úsporným opatřením”, s generální stávkou ve Španělsku za účasti milionů lidí i pochodem k ústředí EU v Bruselu s téměř 100 000 lidmi. Jak se sociální nepokoje budou rozšiřovat, vlády budou pravděpodobně reagovat, jak jsme ostatně viděli v případě G20 v Torontu, represivními opatřeními policejního státu. Zde vidíme skutečný významu vzniku “Vnitřní státní bezpečnosti”, určené nikoliv pro ochranu před teroristy, ale k ochraně mocných před lidmi samotnými.
Maják v temnotách: Globální politické obrození
Zatímco se věci jeví jako bezútěšné, existuje zatím matný, ale rostoucí maják naděje v tom, co Zbigniew Brzezinski nazval jako největší hrozbu zájmům elit kdekoliv – “v globálním politickém obrození”. Globální politické obrození je označení pro skutečnost, že poprvé v dějinách lidstva je lidstvo politicky probuzeno a v pohybu, aktivitě a při plném vědomí, a že si je plně – jak to vysvětluje Zbigniew Brzezinski – vědomo globální nerovnosti, vykořisťování a hrubosti. Toto obrození je z velké části výsledkem informační revoluce – jež odhaluje protichůdný charakter globalizačního projektu – s tím, jak globalizuje moc a útlak, tak současně globalizuje obrození a odpor. Toto obrození je všude tou největší hrozbou pro zabarikádované zájmy elit. Toto obrození, přestože má kořeny na chudém Jihu – který byl dlouho vystaven vykořisťování a devastaci – se nyní šíří na Západ, a poroste s tím, jak se ekonomika bude pokládat, i s tím, jak si střední třídy uvědomí, že jejich spotřeba byla jenom iluzí bohatství, a budou hledat odpověď a požadovat skutečnou změnu, nikoliv změnu z Wall Streetu pod značkou Obama, s. r. o., ale opravdovou, inspirující a posilující změnu.
V roce 1967 pronesl Martin Luther King projev, v němž se vyslovil proti válce ve Vietnamu a americkému imperiu, a v němž řekl: “Vypadá to, jako bychom byli na té špatné straně světové revoluce.” Teď to tedy podle mne vypadá, že nastal čas to změnit.
Andrew Gavin Marshall je externí pracovník Střediska pro výzkum globalizace (Centre for Research on Globalization – CRG). Je společně s Michelem Chossudovskym spoluautorem nedávno vydané knihyThe Global Economic Crisis: The Great Depression of the XXI Century, kterou si můžete objednat na Globalresearch.ca.
Převzato z Global Research
Překlad: Clair Outsidermedia.cz
Mezititulky: Stan
kam dál: