Jirku jsem znal. Za mlada jsme spolu chodívali na pivo, za holkama, na zábavy. Pohodovej člověk, nekonfliktní, vyrovnanej. Spíš takovej tichej, nikdy nepotřeboval být středem pozornosti. Normální, obyčejnej kluk. Tento tejden se doma v obýváku zastřelil. Proč?
Po revoluci začal podnikat. Měl rád velký auta, práci řidiče. Tak si pořídil dopravní firmu. Nic velkolepýho, žádný desítky kamiónů na leasing, dlouhonohý dispečerky a centrálu na luxusní adrese. Malou autodopravu, kde byl sám sobě vedoucím, dělníkem i pomocným personálem. Jezdil od rána do večera, bavilo ho to. Jezdil až do středy. Volali mu z firmy, kde měl nakládat. Telefon nebral. Nemohl, měl díru v hlavě.
Nemohl prý dál. Jezdil, dřel, makal. Jenomže mu tak úplně všichni za jeho práci nezaplatili. Peníze začínaly chybět. Druhotná platební neschopnost se tomu říká. Znám to sám, když jsem měl velkoobchod. Penize jako jsou (snad prý, možná na cestě), odvedete z nich DPH, z těch peněz, které jste ještě ani neviděli, ošidíte jiné platby. Nemůžete jinak. Chcete fungovat, chcete pracovat, chcete tu káru tlačit dál a doufáte, že se to jednou zlomí.
Stát si vás podá. Nezajímá jej, že není na výplaty, na energie, na naftu. Daňový otroku zaplať, nebo?! Nebo ti sebereme co máš. Jsi živnostník, tak co se divíš. Riskoval jsi a nějak ti to nevyšlo, což? Když nemáš prachy, máš auto, chatu, barák? Stát musí být uspokojen. A to prioritně! Sebereme ti všechno, zlikvidujeme tě, živnosťák si můžeš dát k večeři. Stejně na ni brzo ani nebudeš mít.
Nenecháme tě z dluhů jen tak vyklouznout! Když ti zabavíme všechen majetek, určitě to všechny dluhy nepokryje, a když tak určitě ne penále, nebo soudní výlohy. Jako prašivýho psa, parazita co neplatil řádně daně, tě předhodíme exekutorským bestiím. Ty ví jak na to. Dluhy narostou pěti, deseti i dvacetinásobně za jejich výpalné. Taky jsou to živnostníci a dělají byznys. Ale malinko jinak.
Už se do konce života v klidu nevyspíš. Každou noc budeš prosit Boha, aby ti dal ještě alespoň naději. Každou noc budeš počítat, kolik peněz ti zůstalo v nezaplacených vystavených fakturách, kolik jsi nemohl zaplatit ty a kolik z toho najednou po exekutorských orgiích vyskočilo obrovských cifer. Nemáš šanci. Rozluč se se vším, co jsi po celý život poctivě budoval. Rozluč se s prací, kterou si měl rád.
Taková jsou v našem státě pravidla, takové je právní prostředí, takové jsou podmínky pro malé podnikatele. Tak nám je připravili zkorumpovaní bezmozci v parlamentu, kteří naprosto nevnímají realitu, kteří si neumí představit produktivní práci. Takto pak vypadá v praxi jejich sociální stát, jejich nesmyslné teze o prodanění se k prosperitě a blahobytu. Takto se dnes má většina malých, na státu neparazitujících, firem. Jejich majitelé žijí s pistolí u hlavy každý den.
Pak se jednou ráno probudí, už nevidí další východiska a …. zmáčknou spoušť.
Měj se tam nahoře hezky, Jirko!
Karel Kříž vyšlo na: