Obyčejný člověk, stvořený v demagogických rétorických cvičeních páně Paroubka jako esence požírače socialistických slibů a neohroženého bojovníka proti kapitalistickým vydřiduchům, řičí nadšením. Báťuška Zeman zakroutil krkem “pravici”, zlikvidoval Nečas-Kalouskovu vládu a otočil kormidlo dějin směrem k socialistickému ráji, světlým zítřkům, sociální spravedlnosti a zásadním myšlenkám Komunistického manifestu.
Po očekávaném, zářivě jasném vítězství bratrstva srpu a kladiva v nastávajících parlamentních volbách nastane konečně ten již dlouho slibovaný ráj na Zemi. Soudruzi z ČSSD, KSČM i SPOZ již dávno dobře vědí kdo je hlavním viníkem současného ekonomického marasmu, společenské frustrace i špatných životních podmínek jejich voličů. Je to pravicová politika reforem a škrtů, daňové úlevy pro horních deset tisíc zbohatlíků a hlavně řady podnikatelů – parazitů, kteří okrádají poctivé státní úředníky, pobírače dávek či lidové zastupitele optimalizací svých povinných plateb do erárního měšce.
“Všechny ty kurvy zlikvidovat, člověkovi daj almužnu na přežití, furt nás jebou jak haranty a sami nevěděj co s prachama!” vykřikoval na adresu majitele jedné továrny na Vysočině její zaměstnanec, který tam vykonává odpovědnou práci řidiče “ještěrky” za bratru dvacet tisíc měsíčně.
“A když je zlikviduješ, kdo tě zaměstná a kdo tě bude platit?” ozvalo se od vedlejšího stolu. “Co budeš dělat? Jezdit s ještěrkou doma na dvoře dokolečka? Jenomže ani ta ještěrka není tvoje, tak si tam sedneš na lavici a budeš vrčet hubou a kroutit rukama?”
Poněkud zaskočený proletář dopil pivo a pak odpověděl: “Hovno, pudu na pracák a budu chodit na černo na fušky!”
Tento krátký dialog je naprosto autentický. Odehrál se v restauraci v malém městečku, kde jej vedl jeden můj dlouholetý kamarád, jako ten od vedlejšího stolu, dříve živnostník, dnes poměrně vysoce postavený manažer nadnárodní společnosti s dělníkem z místní továrny. Myslím, že dokonale vystihuje podstatu celého problému “podnikatel versus zbytek společnosti”.
Mainstreamová propaganda začala již těsně po “sametové revoluci” vykreslovat podnikatele jako polodementní individua ve fialových sáčkách a bílých ponožkách, kteří bez jakýchkoliv zábran podvádějí každého na potkání, neplatí daně, terorizují zaměstnance a tunelují vlastní firmy. Tento názor jsme mohli v různých obměnách slyšet a vidět v televizích, rádiích i novinách, v politických debatách i na volebních shromážděních. Není divu, že právě méně přemýšlející “obyčejný člověk” v něm našel jednu z náplastí na bolavé rány svého života.
A samozřejmě je zde hodně socialistických populistů, kteří na tomto založili svoji politickou kariéru. Opět rozdělují společnost na třídu vykořisťovatelů a vykořisťovaných, na třídu “parazitů” a “lidí práce”. Takto rozdělená společnost je totiž jejich jedinou šancí na společenské uplatnění, jejich výtah k moci, jejich jistota hostiny u státních krmelců. Není to jen stínový ministr financí za ČSSD Mládek, ale celá zřejmě budoucí vládní koalice a její “mozková centra”.
Jim, ale hlavně všem jejich voličům velmi vadí, pokud si podnikatel dá do nákladů o propisku více či si dovolí odečíst DPH z firemního automobilu. Všimněte si však logiky z výše uvedeného dialogu … “ budu chodit na černo na fušky!” … To je zřejmě v pořádku. Stejně jako je v pořádku, dle stejné sorty lidí, že pan doktor Ráth rozkrádal milióny ze státního, protože z toho hodně dal i lidem (v Hostivicích), nebo akciový zázrak Gross, protože všechny, tak nějak po bolševicku, přečůral. Však to již dříve z konferencí nejvyššího vedení socanů na veřejnost prosáklo: “Krást můžeme, ale vždycky tam musí zůstat něco pro ty lidi.”
Dnes jsme tedy již velmi blízko chvíli, kdy veškeré tyto perverzní teze o rozložení společnosti budou znovu uvedeny v reálný život. Ne, že by pseudopravice pod vedením ODS a TOP09 nějak zásadně podnikatelské prostředí zlepšovala, to jen silnými řečmi a hesly na bilboardech, ale nechávala malým českým firmám alespoň malinkou jiskřičku naděje a malinko kyslíku na dýchání. Zemanova koalice znamená konec. Je to naprosto zřejmé z logiky programového prohlášení jeho loutkové vlády i z prohlášení hlavních aktérů budoucího establishmentu. Někdy přímo, někdy mezi řádky, můžeme jasně slyšet: “Podnikatelům a jejich svobodomyslnosti a nezávislosti je potřeba zakroutit řádně krkem a zařadit je do poslušně žebrajícího stáda závislých na všeobjímající péči sociálního státu“.
Odměnou za tuto snahu jsou jim už dnes nekonečné oslavné výkřiky levicových extrémistů na presidentské válečné tažení českou politickou scénou, na škromachovské sluníčkové bláboly o budoucím oranžovorudém ráji, na údajnou porážku jakési pravice či na postupnou legitimizaci stalinistické KSČM. Personifikace všeho zla je pak velmi podobná té z citovaného rozhovoru s dělníkem z továrny na Vysočině.
Co z toho všeho plyne pro poctivé české živnostníky a majitele firem? Není to veselý výhled do budoucnosti. Přežili jsme již mnohé. Táhneme káru z posledních sil a ještě u toho musíme reagovat na plivance a klacky pod nohy ze všech stran. Naše úsilí je odměňováno jen neopodstatněnou závistí, dehonestací naší práce a případnou škodolibou radostí z našich problémů, které drtivou většinou vyplývají ze společensky nepřátelské situace.
Přežili jsme podpásové útoky s investičními pobídkami pro nadnárodní konkurenci, přežili jsme neférové daňové prázdniny pro vyvolené, přežili jsme dotační socialistický mor EU, přežili jsme několikanásobné zdražení veškerých vstupů, nákladů, daní, povinných plateb, přežili jsme byrokratickou šikanu státu, zákonnou i daňovou džungli, přežili jsme ekonomické experimenty sociálních inženýrů znamenající děsivé snížení koupěschopnosti obyvatelstva a s tím související hrozivý propad tržeb, přežili jsme řádění vymahačů fiktivních pohledávek z úroků a poplatků exekutorských loupežníků, přežili jsme druhotnou platební neschopnost a nedobytnost pohledávek, přežili jsme bolševický Zákoník práce, přežili jsme vlastní klinickou podnikatelskou smrt.
Nyní se k vládě dostanou ti, kteří ještě navíc o nás otevřeně a s veškerou vahou vyjádření mocenské oligarchie mluví jako o parazitech a podvodnících. Zcela otevřeně nám vyhlašují válku. Jejich vzorec myšlení je nastaven na přerozdělování peněz, na uplácení voličů, na dehonestačním zdanění všech produktivních, na schématu totální regulace a státního dirigismu. Svoji nenávist už ani neskrývají a ordinují ji i svému elektorátu. V záloze mají připravené stohy zákonů, vyhlášek či nařízení, kterými nás budou ještě více srážet do kolen, ponižovat a vysmívat se nám. Můžeme přežít toto?
Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.
Karel Kříž vyšlo na:
Likvidace podnikatelského stavu v ČR bude po volbách definitivní